Článek je přiřazen k tématu týdne "Minulost".
V kostech
se ukrývá pravda
v letech
nemusí být lež.
V kostech
zažraná hluboko,
k Bohu se
modlí jen baroko.
Renesance předtím
potrestána byla,
nelživá léta letí
a v ateismu se skryla:
V kostech zažraná
nevěrná, neměnná,
nepochopila nikdy,
nepochopila lidi.
A tak i dnešní
čas skončí stejně
jako minulost,
to ubohé štěně.
Z chyb se lidé neučí.
Facku ti vrazí
s děsivou rozkoší
rdíc, že jsme vrazi.
Vrazi vlastní pravdy,
tvůrci svých rozdrcených kostí.
Kam skryješ ne-pravdy?
(Smích ďáblův!)
Do barokních hostií.
_______________________________________
Nevím, co se mi stalo, tak se neptejte. Možná to bude tím, že jsem totálně mimo, čtu Zločin a trest, měla jsem kafe, nebyla jsem ve škole, spala jsem do čtyř a neustále narážím do zdí. Což se podepsalo i na 'novém' desingu.
Ne, že by mi to vadilo. Stavy mysli mimo mysl jsou...
někdy fajn.
Žádné komentáře:
Okomentovat