pondělí 7. ledna 2013

Vyškrábáno z morku kostí

[Přeneseno, původně 27. dubna 2012]


Článek je přiřazen k tématu týdne "Minulost".
V kostech
se ukrývá pravda
v letech
nemusí být lež.

V kostech
zažraná hluboko,
k Bohu se
modlí jen baroko.

Renesance předtím
potrestána byla,
nelživá léta letí
a v ateismu se skryla:

V kostech zažraná
nevěrná, neměnná,
nepochopila nikdy,
nepochopila lidi.

A tak i dnešní
čas skončí stejně
jako minulost,
to ubohé štěně.

Z chyb se lidé neučí.
Facku ti vrazí
s děsivou rozkoší
rdíc, že jsme vrazi.

Vrazi vlastní pravdy,
tvůrci svých rozdrcených kostí.
Kam skryješ ne-pravdy?
(Smích ďáblův!)
Do barokních hostií.

_______________________________________
Nevím, co se mi stalo, tak se neptejte. Možná to bude tím, že jsem totálně mimo, čtu Zločin a trest, měla jsem kafe, nebyla jsem ve škole, spala jsem do čtyř a neustále narážím do zdí. Což se podepsalo i na 'novém' desingu.
Ne, že by mi to vadilo. Stavy mysli mimo mysl jsou...
někdy fajn.

Žádné komentáře:

Okomentovat