O drátech, gumičkách a matce

[Přeneseno, původně 3. září 2012]

K začátku roku snad jen to, že miluju naši třídu a že už mi chyběla a že nechci spojenou ájinu a Hermanovou na fyziku a spojený výtvarky a nechci IKTčka a asi nebudu moct chodit na keramiku a nevím, kdy přidám další kapitolu Edge a on na mě pořád tak koukal, což mě pěkně znervózňovalo, protože jsem si docela jistá, že přes prázdniny jsem se vážně uklidnila, a M. má obarvenou celou hlavu na červenofialovočerněněconěconěco a vůbec, všichni mají nějak obarvené hlavy, to je nefér, já budu mít až za dva týdny, a pořád jsem se musela smát, a někdo k nám propadnul, a sedím s Janette, ať Baldová klidně skočí z okna. (Tye Hifino, přestaň psát kilometrové věty.)

Nom, chtěla jsem vlastně jen napsat něco o rovnátkách o.o'

Fotky sice mám, ale myslím, že by je většina z vás považovala za... hm, nechutné, takže je vynecháme, jo?

Ták. V pondělí - myslím pondělí před týdnem, ne dneska, of course - jsem byla donuce vstávat ještě dřív než v neděli, kdy jsem jela za Mai, tedy někdy v půl sedmé. Na osum jsem se měla dostavit do ordinace v Jbc, matka jela se mnou, no nakonec jsem byla ještě před osmou hotová - jenom mi dali kolem stoliček gumičky, aby tam udělaly prostor na kovové kroužky, na které se pak připevní drátek, který propojuje zámečky. Nevadí, jestli nechápete - prostě mi do pusy narvali gumičky, tečka. Říká se tomu separace.

A bolí to jak svině. Nemohla jsem jíst, paralen s ibalginem polykala po kilech, nespala, blbě čuměla a slzela, jako, už nikdy více. Ve středu, kdy mi to měli vyndat a dát opravdu rovnátka, jsem byla značně vyklepaná, že budou rovnátka bolet ještě víc, protože to jsem si ani nedokázala představit.

A hehe, ono je to úplně v pohodě.

A ten pocit, když vám vyndaj ty pojebané, hnusné gumičky (aspoň, že byly modrý, že jo), je jako fakt k nezaplacení.

Dobře jsme pokecali jak se sestrou/asistentkou tak s doktorem a ta praktikantka, co mi míchala cement, byla taky krutá.

Asistentka: "Tady to ještě neznáte, to jsou lžíce na focení, kolegyně z recepce už slečně vyfotila zuby před nandáním..."

Praktikantka: "To vypadá dost drasticky."
A: "No jo..."

P: "S tim se točí sci-fi, ne?"

Doktor: "Musíte tam ten prášek nasypat rychle, jinak vám to zatvrdne... rozmáchlým pohybem to udělejte, rozmáchlý pohyb!" *názorně předvádí*
Hif: "Asi jako když krmíš slepice."

D: *přiskřípne Hif vlasy kolenem ke křeslu*

H: Au!

D: Promiň, promiň. Nevýhoda dlouhých vlasů, no.

H: No, já teď půjdu na krátko. A na fialovo.

A: Fakt? A co na to maminka?

H: Nemám maminku.

P: Tak to se máš.

A: Čekej, ještě tě musím očistit... no jo, pan doktor když cementuje, tak cementuje všechno. Hm. To je asi jako když já dělám obtisky - taky obtiskávám komplet všechno.

...hehe, asi vás to nebaví, co?

No, zkráceně, dostala jsem rovnátka teď jen na horní zuby, bo dole bych si ulámala zámečky, vzhledem k tomu, jak blbě mám zuby nakloněný dovnitř, takže zatím takhle. Nejspíš budu mít kontroly a utahování každej měsíc, takže... fuck you, school! ^^

Matka mě pak vzala do Levných knih, přemluvila jsem ji, aby mi koupila Školní slovník cizích slov (Ano, nechala jsem si o prázdninách koupit školní knihu. Klidně kamenujte. I když nemám zdání, co je na něm školního...) a taky jsem si tam koupila prstýnek s mašličkou ^^ Kterej jsem dneska rovnou vzala do školy.

Ještě jsme byly v Optysu, také papírnictví, kde maj ale i výtvarnický potřeby (fimo, TwistArt, plátna, rámy, komponenty etc.), koupila mi pár věcí, a ještě jsme zajely nakoupit do Tesca... o.o

Pak jsme zalezly do takové strašně moc prima... um, něco mezi pekařstvím, cukrárnou, kavárnou...? Strašně pěkné to je. A maj tam k pití horkou bílou čokoládu, musím tam někdy vzít Janette. Sic po půl hodině, ale dokázala jsem spořádat i s rovnátkama celej větrník, což jako... úspěch, fakt. A latté... hehe... miluju latté

Pak jsme se stavily za bratrem do školy, dělal reparát, pořád se nedostal na řadu a byl dost na nervy, tak jsme pokecali, ale matka musela do práce, takže byl zanechán napospas školnímu prostředí a trémě. Ale nakonec to dal.

Proč vůbec píšu o tom, kam mě tahala matka - jde o to, že... víte, jak pořád tvrdím, že ji nenávidím? A že ona nenávidí mě? A že si nerozumíme, nedokážeme spolu vyjít a jenom se hádáme? Ten den byl neskutečně fajn v jedný věci - vůbec mi to tak nepřipadalo. Aspoň na to jedno pitomé dopoledne jsem si připadala, že mám normální, milující matku (či spíše... mámu... mamku... tak něco---), která se o mě zajímá a nejsem jí úplně lhostejná. A byla jsem ráda, protože to jsem vždycky chtěla, a necítila jsem konečně žádnou zášť, i když jo, když jsem komentovala parodie na conversky, co všichni nosej, zajela trochu do drbů, což jako fakt nemám ráda. Ale jinak jsme se i dokázaly o něčem bavit, jako, normálně diskutovat, což s ní jindy nejde, řešily jsme myslím kytky a domy a architekturu a blbý český školy a co chci studovat (což byl první projev, že se zajímá o moje studium po... no, hodně dlouhé době) a tak vůbec.

Sice je to od té doby zase ve starých kolejí, ale...

Fajn. Bylo to fajn.

Don't get it.