Listování: Neviditelný - C. D. Payne (a pár keců krapet mimo)

[Přeneseno, původně 13. září 2012]

Ha! Hif je zase tu! Máte radost? Já vím, že asi ani moc ne. Aby ne. Počasí z pohledu většiny úmorné, začátek školního roku, určitě hora úkolů a tak dále a tak dále. A víte co? Já se mám skvěle. Sice jsem naštvaná, protože jsem zase prospala celé odpoledne (ano, teprve teď jsem vstala... tedy, teď, nevím, jak dlouo ten článek budu psát, tak pro upřesnění, je půl deváté, um) ale už jsem schopná i něco dělat, hlavně si uvařit čaj (úplně strašně moc důležitá schopnost. Umíte uvařit čaj? Fajn, klidně se za vás vdám.) i když mi zrovna došel. No, ale o tom mluvit nechci.

Dnes jsme místo čtvrté, páté a šesté hodiny ve škole šli na projekt Listování, který založil Lukáš Hejlík (sám velmi často v tomto hraje) - abych vysvětlila, o co jde: Vezmete knihu, dva až tři lidi, naprosto úžasné herce, židli, stoleček, hudební aparaturu a pár dalších věcí, co má každý doma a listujete knihou a co vidíte, to zahrajete. Samotná oficiální definice je 'cyklus scénických čtení', což je, myslím, dost výstižné. Nejedná se přímo o zdramatizovaná díla, je to mnohem lepší a herci si vystačí skutečně s málem, aby udělali mnoho. Byla jsem na tom po čtvrté (sláva našemu gymplu a Tanvaldu) a naprosto to miluju. Nedá se to moc popsat nebo vysvětlit, musí se to vidět.

Abych se dostala k věci: Dnes byla na řadě kniha Neviditelný od amerického spisovatele C. D. Payna. A autor knihy přijel také.

Asi ani nemusím říkat, že samotné představení bylo skvělé, protože Listování je skvělé vždy. Jako. Vážně vždy. Jestli máte příležitost, JDĚTE TAM. Jestli nevíte jestli máte příležitost, NEZTRÁCEJTE ČAS TÍMHLE ČLÁNKEM A KOUKEJTE SI TO NA LISTOVANI.CZ OKAMŽITĚ ZJISTIT. Tak. Zjištěno? Ne? Taknacoještěčekáte,sakra?!

...Zjištěno? Fajn, popojedem.

Jak už jsem řekla, na Listování jsem měla tu čest být teprve počtvrté a bylo to poprvé, co byl přizván autor (a navíc ještě z Ameriky... omfi, už jenom to, že jsem viděla američana... a mluvila s ním anglicky... a on odpovídal... o_____o - teda ne, že by to byl Ian ví jaký rozhovor, ale však to se ještě dozvíte), takže po vystoupení byl ještě on přizván a usednuvši na židli (s českým pivem v plastovém kelímku v ruce) na nás zíral asi stejně vykuleně, jako my na něj. K dispozici byl tlumočník, abyste se nelekali (jménem Marty - koni, mělas ho vidět, strašně mi připomínal Nathana, jo a mimochodem, Janette zná Mistfist!), což jako, se fakt hodilo, já jsem teda celkem rozuměla, ale byla jsem tak vyklepaná, když jsem měla položit otázku, že jsem byla fakt neskutečně ráda, když jsem to zformulovala v češtině.

Payne: *mluví-mluví-mluví* ... *ticho* ... Do you like my hat? It's for sale! Isn't it pretty? It costs just 1o ooo in czech money.

(Nebo něco takového, nepamatuju si přesně, jak to formuloval, kromě té první věty, která mě jako dost odrovnala, spíš si pamatuju význam v češtině toho, co říkal, takže je možný, že mám v té angličtině dokonce chyby... :D)

No, hádejte, kdo položil první otázku? No jasně, že já, haha. Abych byla upřímná, nic jsem od Payna nečetla, ale dozvěděla jsem se, že nestudoval psaní ani nic podobného, podle ukázky i toho, co jsem si teď tak nějak zjistila, vlastně ani nepíše nijak převratně, jen... má to humor a má to život a vůbec tak nějak něco do sebe. To ale nemluvím z vlastní zkušenosti, spíš tak odhaduju, no každopádně byla jednou naší učitelkou koupena jeho kniha do místní knihovny, tak si na ni dělám zálusk, v pondělí jdu :) (Hahaha, čeká mě do konce září 5 a třetina knížky, jsem zvědavá, jak to chci stihnout)

No... tak tedy k té škole - taky jsem se dozvěděla, že podle něj je zbytečné tvůrčí psaní studovat, protože pokud to máš v sobě, tohle prostě nepotřebuješ, což... mě mile překvapilo, dá se říct; čekala jsem, že v Americe, kde je takových škol vážně zaměřených jen na tvůrčí psaní celkem dost a taky vám tam ta škola k něčemu je, narozdíl od Česka, i když je mi jasné, že podle jednoho člověka nemůžu soudit názor celých Států, ale tak... je to pro mě milé.

Je mi trochu líto mých spolužáků, kteří mu prostě nerozumněli, jasně, byl tam Marty, ale prostě... padly tam nějaké hlášky, i mezi nima dvěma a tak vůbec a pak jsou věci, které prostě Marty nepřeložil, jednoduše proto, že nebyly odpovědí na otázku a tak... takže když na otázku, kolik je mu let, řekl Marty něco jako že "No jasně, že 43," asi to skoro nikdo nepochopil, aspoň ne z naší třídy, co jsem si tak všimla... což mě mrzí... Paynovi je 63, mimochodem... a byl to odkaz na něco, co zase plácnul předtím, když odpovídal... :)

No, abych to nějak shrnula: VYŽADOSTNILA JSEM PODPIS DO SVÉHO DENÍČKU Z PYLONES! CHÁPETE TO?! MÁM PROSTĚ... JEHO PODPIS! WUAH!!!

Byl tam prodej přímo jeho knih s tím, že se autogramy dávají do nich. Nom, já jsem momentálně bez peněz, tak... škoda, no. Ale co. Podpis mám. Ha. Byla jsem mega vyklepaná, ptala jsem se dvou učitelek, jestli si myslí, že tam můžu jen tak s minideníčkem, obě že jo, já stejně vyklepaná jak prase, všichni kupovali knížky... :D Pak mi jedna holka řekla, že si nechala dát podpis do sešitu zemáku, tak říkám pohoda, půjdu xD A stejně... Prostě... umírala jsem.

Já: *úplně slaboučkým hláskem* C-C-Can I... h-have your autograph j-just... in... t-this?

Payne: *taky celkem tiše, ale naprosto suveréně*: Sure.

Já: T-t-hanks... *totálně se zasekala a málem místo toho řekla "Sorry," prostě temno v hlavě*

A pak oba najednou "Thanks you," to bylo hezké, řekli jsme to fakt najednou. Tak, to byl můj přímý mega velký rozhovor s C. D. Paynem xD Teda ještě se mě zeptal "Here?" když chtěl vědět, kam že má ten podpis hodin, hehe. Pak jsem si to vyčítala... bylo moc moc moc věcí, na které jsem se ještě chtěla zeptat, ale prostě mě napadly moc pozdě, některé dokonce až doma 6 hodin po tom, um. Vážně mě to mrzí, ale tak... bylo to strašně hezké. A jsem moc ráda, že jsem ho mohla vidět, i když o něm zatí skoro nic nevím. I když věřím že pokud Hejlíkovi stálo za to udělat "scénář" a zapojit ho do projektu a ještě ho dotáhnout sem, musí to být vážně hodně dobré.

No, dovolím si z listovani.cz vypůjčit fotku :)

Jak již bylo řečeno, zdroj: listovani.cz

Není to fotka z našeho Listová tady, ale nějakého v Lounech, fotky z našeho tam ještě nejsou, pokud se vůbec objeví... snad ano. Bohužel nemá pan Payne na fotce onu zelenou kšiltovku, co 'je na prodej'... hehe. Mimochodem, koni, tady je asi nejlépe vidět Marty. Že vypadá jako Nathan? Trošičku? ... No, tady ani tolik ne, v Tnv vypadal. Pohodovej kluk :)

Jinak... knížka a tudíž i představení bylo místy sprosté a tuším třikrát nebo čtyřikrát byl znázorněň sex, čili bylo vystoupení přístupné až od mého ročníku aneb kvarty... uf! Upřímně lituju ty tři ročníky pod náma... přišly o hodně.

Vlastní fotka, ale tohle klidně kopírujte, hah.

Vzadu letáček.

A než se zeptáte, ano, to turné se jmenuje Turné v hajlzu. Je to proto, že Paynova nejslavnější série knížek (první vydaná tuším '92) se jmenuje Mládí v hajzlu, takže to na to tak nějak odkazuje.

No, jak jsem zmiňovala, že mě mrzelo a mrzí, že jsem se nezeptala na víc věcí ( i když ono jako... před celým kinem se ptát, když víte, že si o tom bude povídat celé město... *headdesk* No dobře, jsem stydlivka) tak jsem tam pak Janette zatáhla znovu... akorát odcházeli poslední - vlastně odcházely, dvě učitelky. Nakonec jsme tam nešly, já... chtěla jsem se ještě zkusit zeptat, ale stejně bych asi jen nahlídla, neměla jsem odvahu. Kazdová mě s úsměvem ponoukla, ať klidně jdu fotit, ale já měla jen mobil a navíc fotky jsou něco, o co zas tak nestojím. Ale prostě... jsme se nějak zakecaly, jako, já a Kazdová - ta učitelka mě neučí, ale je strašně fajn, chtěla bych ji mít, má kabinet s naší třídní, mluvila jsem s ní o knížkách i na lyžáku a podnítila mě k tvorbě na jediné hodině supla, prostě zázrak u mě, a... dostaly jsme se k tomu, jak se mám zlepšovat v psaní. Doporučila mi přihlašovat se do soutěží, mluvila o Akademii Josefa Škvoreckého (to je ta soukromá vysoká v Práglu, na kterou nikdy nebudu moct jít a asi ani nechci - nějak se mi nelíbí soukromé školy prostě...) a když jsem jí to řekla, hned přikyvovala, že ale jako, v pořádku, Hifi, šak jo, a spousta středních i vysokých má Tvůrčí psaní jako seminář, určitě se k tomu dostaneš. A taky mluvila o nějakých Sobotkových akcích, nebo jak, kde se píše a učí se pracovat s textem, jako, na cizích textech a ať to zkusím a ať se hlavně nebojím projevit. Řekla jsem, že to ani není problém, a že mám Keigh, ale že bych prostě měla ráda někoho za prvé... é, zní to divně, ale hmotného, a za druhé prostě, jinou osobu, jiný názor, jiný pohled na věc. Sice si myslím, že Keigh píše naprosto dokonale, jasně, ale i tak bych chtěla vědět, co mi řeknou různí lidé. Pak taky hodně mluvila o nějakých Literárních novinách a novinách Host, ty jsou taky literární, který bych asi měla znám, nom, neznám. Řekla pár jmen, zas jsem byla mimo, no, nevadí se dopiluje. Slíbila mi, že mi přinese nějaké výstisky toho Hosta, že to měla loni předplacené, tak se strašně těším, nevím, jestli to dotáhne hned zítra (i když mám stejně víkend i zítřek dost nabitý, navíc tu mám pořád Poa) tak to budu číst o hodinách prostě! Hůůůů! Musím napsat nějakou... seriózní jednorázovku... (Jé, to mi připomnělo Paynovo: "No... nějak mi nešlo psát seriózní knížky prostě..." to bylo taky dost dobrý, ale to byste asi museli číst Neviditelného nebo tak), kterou bych mohla nejen jí, ale třeba i naší třídní (o které si moc dobrého nemyslím, ale pořád je to češtinářka)nebo naší výtvarkářce (o které si myslím jen dobré a už dřív chtěla vidět některá moje díla, ale... hehe, nějak jsem to zapomněla a vzpomněla jsem si právě teď, po cca půl roce. Hm, jsem fakt talent) a...

No dobře, já vím, že vás to totálně nezajímá. Ale prostě... se cítí dobře. Fakt. Už jenom proto, že se někdo zajímal o moje psaní... hloub. Dokonce dospělý. Hellyeah! To se mi nestává, jsem od rodičů zvyklá na ignor, tak... mám prostě fakt radost!