Nejezte čokoládu, když čtete povídky. Fakt ne. Zvlášť... určité povídky, které vlastně ani nechcete číst, kradou vám odpoledne/dopoledne/poledne/noci/večery a vy potom nemáte čas na normální věci (mezi které skutečně nepatřídušení se čokoládou, kuckání, hýkání a všemožné další hlasové a psychické projevy při popisu elektronické konverzace mezi Severusem Snapem a Harrym Pottrem, kteří společně sepisují další povídku - o sobě, mimochodem. A tak.)
A vůbec, i při povídkách obecně nic nejezte. [Edit: oni totiž ani chipsy očividně nejsou příliš vhodné] [Edit 2: ani Nutella]
Ne čokoládu.
Dejte mi ji.
...
A hodně hoďte se třídou na školní výlety, zvlášť při tomto počasí (dovolím si ještě navíc upozornit, že bydlím na horách). Mám takovej pocit, že mi prdel ještě neuschla, a to jsem se domů vrátila v půl druhý. Být sedmdesátkrát (plus mínus) schozena do sněhu, poulit si oči při pokusu o prosící pohled, neustále se chytat osob přede mnou při pokusu nespadnout, přičemž mě pak dotyčné osoby většinou hned vzápětí povalily do závěje... Bezva.
Kupodivu to není ironicky myšlený.
A ne, víc toho nenapíšu. Nechci. Chci si žít svůj život bez toho, aby mi ho neustále někdo mojí vinou kontroloval.
Aspoň na chvilku.
Žádné komentáře:
Okomentovat