Říjnové & listopadové střípky '13

Zdravím, babies, pamatujete na článek s názvem Střípky? Vcelku se vám líbil, zdá se, že rádi čtete a sledujete věci, co se kolem mě tak nějak dějí... tak jsem si řekla, okay, uděláme z toho pravidelný měsíční článek! (Který by měl samozřejmě vycházet někdy na začátku nového měsíce, ale známe mě...)

Tenhle je teda za poslední dva měsíce, pak to (snad) bude po jednom...

Kulturní vsuvka (EdEdEdEdEd)

Hra, noc a tóny

Zdravím, zlatíčka,
nemám moc dobrou náladu (vlastně je mi.. hrozně), takže dnes krátce. Příběh, který jsem napsala jako úkol do internetových Bradavic, konkrétně je z předmětu Kouzelné formule.
(Mimochodem, ano, stále jsem absolutní antitalent na vymýšlení názvů.)
Známka je vynikající (nejlepší možná), ale jinak jsem žádnou zpětnou vazbu od učitele nedostala. Ale tak podle známky se snad líbilo... doufám, že bude i vám.

13. kapitola

HEY, BABIES.
Po nechtějtevědětjakstaršnědlouhé době je tu kapitola Nekonečna. Protože jsou tu lidé, co už na ni čekají, nebudu vás zdržovat se svými řečmi (předkecy stejně nikdo nečte, haha). Jenom řeknu, že mi ta pauza dost pomohla, že už mám konečně vymyšlený nějaký DĚJ třeba i *hysterický smích* a že vás miluju.

Ale pojďme se už vydat do Hugovy mysli. Dnes se dozvíme něco zajímavého, a dokonce i důležitého...

Angel Beats! - recenze

(Jen tak mimochodem, vím, že jsem se dlouho neozvala, a ano, měla jsem pro vás přichystaný článek, jenže byl o videích, a vzhledem k tomu, že se mi dvě (ze čtyř celkových) nejlepší a nejdelší odmítají nahrát, nejspíš se ho nikdy nedočkáte.)

I tak ale tenhle článek mali(lili)čko souvisí s tím nezveřejněným: videa jme točily s Maky a k shlédnutí tohodle anime mě dokopala taktéž ona (dokonce mi ho podstrčila na flešce). Chabá výmluva, já vím, ale... chabá výmluva, ehm.

[Pořád se můžete přihlásit do knižní adopce!]

1st vlogs by Hifi&Maky

Hey!
Nedívejte se, jak dlouho jsem tu nebyla. Prosím. Prosím!
Jak se máte? Co děláte? Kolik jste za dnešek spořádali sušenek? Co mloci?
Před nějakou dobou (měsícem?) jsme byly s Maky fotit v Ká-eM-Jéčkách, páč KMJ je strašně hezké a nostalgické místo. (Jeho jediná vada je oblast Čmeláčí louka, cuz, you know, jsou tam čmeláci.) *fobie z čmeláků* *yea she's weird*
No a taky jsme točily absolutně random videa, kde dělám příšerné ksifty, říkám kraviny, není mi rozumět, příšerně se směju a padám a vůbec, což berte jako upozornění ^^ Takže pod perex můžou jen ti otrlí.

Happy Halloween 2013

Zdravíííím!
Jak jste si užili/užíváte dnešní Halloween? ^^ Dělali jste něco speciálního, nebo ho ignorujete? My ho slavíme ve škole, na popud mě a Janette, my dvě jsme vyzdobily třídu, já upekla krvelačné muffins, vyřezávali jsme pomeranče a dýni (no... spíš kravili), spolužák si málem zapálil mikinu, já ohořela třídní stůl... letos to bylo super, hm, hm :D

kulturní chvilka~

Samozřejmě jsem nezapomněla dokumentovat~ ^^ Poslední dobou mě focení čehokoli a kohokoli začalo bavit... což je dost k ničemu, s takovým foťákem :D (Sorry, Zikki.)

Z průběhu zdobení třídy

nástěnka, měly by na ní být fotky ale nějak... eeehm...
jsem na poslední chvíli zjistila, že mi nefakčí tiskárna, tak je dodáme později ^^'''

Okno, kdyby to nebylo poznat

Není vidět všechno, ale nechci vás zas spamovat miliardou fotek, už tak jich je hodně ^^''

jeden z asi pěti? šesti? svícnů

Příšerkyyy

zabité cupcakes, hah. nože jsou z perníčků, krev z marmelády
mám vážně scary košíčky, co? xD

dlabity dlab II

dlabity dlab
(Jane si zoranžověla vlasy)

hellyeah.

moja  dyňa :3 bylo to jen rychlovyžezávání :"D

Okay, přichází maraton nezajímavých fotek mě a toho, co su na sebe dnes navlékla :D

ráno su vstala nějak zbytečně brzo, tak jsem fotila

a odpoledne čekala na otce, aby mě místo těláku zavedl k zubaři, tak jsem fotila...
(miluju svý boty&nadkolenky)

...a fotila...

...a fotila
(naše škola & přenádherný nebe)

Fajn, to by bylo všechno, stejně vím, že už jsem vás dávno začala nudit *smích* Doufám, že vy jste se dneska měli parádně, užili si to a možná o víkendu ještě uspořádáte nějaký večírek, hm? Ten náš sice padl, ale školní oslava byla letos o moc vydařenější než ta loňská ^^ Takže další rok to snad bude ještě lepší.

Čájo bájo *svíjí se nad tím pozdravem*

Kolotoč života

Zdravím, babies!
Poslední dobou mi zase kolabuje statistika, děkuju, moji :3
Protože brutálně nestíhám (Halloweeeen!), házím vám sem jenom absolutní rychlo-článek, básničku (resp. písničku, ale neumím zpívat, takže se melodii asi nikdy nedozvíte :D
Je to taká "Klusovka", takže ještě shitovštější kvalita než obyčejně, ale nemám ráda svoji tvorbu z Šedýho deníku a vy jste chtěli poezii. Je to inspirované Janette&Radkem (fakt mi z nich pičipřijebává, ale když oni jsou sladcí q.q)
So, here we gooo~

Pro dvě oči

se celý svět točí

na kolotoči

a jak se tak točí

vlastně se spíš houpe,

jednou nahoře, jednou zase dole.

No a pak vyhoupnem se výš

ty tohle všechno dobře víš

a přitom netušíš,

že lítám ve výších,

ve výších,

v hlubinách svý duše

no a pak střílim z kuše

Amorovy šípy

na tebe má zlatá,

ty jsi totiž dražší

jak všechny hroudy zlata

a točí,

svět se pořád točí

a noc střídá den

no a my projdem dnem

nádoby lásky

a já ti hladit vlásky

budu večer před spaním.

[:A svět se točí

a točí

a točí

a točí

a točí na kolotoči. :]

Knížní adopce!

Ahoj, dětičky.
(Přemýšlím, do jaké rubriky to šoupnout... hm...)

Ano, je jedenáct dopoledne a já nejsu ve škole. Vzhledem k bolesti zubů (vážně, snad bych do těch rovnátek ani nešla, kdybych věděla, že to bude takhle nesnesitelné, probrečím tři dny v kuse a ani se nevyspím, ani nenajím...) jsem se tam ani nedoplazila, i když jsem to měla původně v plánu. (Sorry, Maky, chtěla jsem ti donést ty papíry, ale... nope. Nope nope nopity nope.)

No, abych na tom našla aspoň něco pozitivního, mám teď tedy čas na sepsání článku.
Někteří už asi víte, co za bezva věc se stalo v pondělí (ne, opravdu nemluvím o tom, že se mi za živa hrabali v rozřezaných dásních a pak řekli "no, asi jsme na to měli dát injekci, tak příště...") (Hif, drž už hubu o těch zubech, nikoho nezajímá, že jich máš plné zuby) (pardon za to úslov, ale i když to tak bolí, je to vtipné :D Mám plné zuby bolavých zubů.) K témě!
Došly mi knížky z knižní adopceee! Rozhodla jsem se při té příležitosti sama jednu vyhlásit, ale o tom později.
O co jde? Potkaní velitelka aka Alex aka Saša aka nevím, jak ti mám říkat, baby, uspořádala tuhle bezva věc, kterou nazvala adopce knih. Určitě to znáte - doma se vám válí knížky, které nechcete, jsou to braky, nikdo je neodkoupí a dát knihovně se je vám zrovna nechce... ale někomu by třeba ještě mohly udělat radost! A co s nimi, když jen zabírají místo ve vaší knihovničce a vy si tak nemůžete pořídit to, co byste rádi opravdu četli? No... prostě je někomu věnujte!

Naštěstí mě Brutus (potkan, děti) vybral, resp. ohlodal papírek s mým jménem, a tak jsem jeden z tuším čtyř balíčků (po dvou knihách) dostala i já :) Úžasný na tom je, že nikdo nechtěl zaplatit ani poštovné... prostě... wow. (Když jsem zjistila, kolik známek a v jaké hodnotě muselo být nalepeno na můj balíček, upřímně jsem se zděsila Q.Q Ou... omlouvám se.

Prostě... slovenské knihy! Ve slovenštině! Sloveskéééé!~

A protože je to tak hrozné milé a awww a budou Vánoce a já chci někomu udělat stejnou radost, jaká byla uděláno mně, nabízím zase svoje knížky :)
Takže ve zkratce:

O co jde?
Napíšete mi pod článek komentář, ve kterém odpovíte na pár otázek, a to je vlastně všechno. Pak, pokud nějaká šťastná náhoda (nemám tak fajnového potkana, tak ještě nevím, jak bude probíhat losování) vybere zrovna vás, poprosím vás o adresu a pošlu vám na ni jednu z knížek (kterou taky vybere náhoda). Nic neplatíte, opakuji, nic neplatíte, ani knížku, ani poštovné :) Ráda bych to stihla do Vánoc, takže to berte jako takový dárek~

Jak se přihlásit?
Napište mi komentář a v něm uveďte svoji přezdívku/jméno/whatever, email, na který se vám pak případně ozvu, a odpovězte na následující otázky (ať mám co číst :"D)
Čtete? Co čtete? Proč čtete? Jak čtete? (Moje oblíbená poloha je s nohama opřenýma o stěnu a hlavou visící z postele. Sice vypadám, jak když čekám, až mi ju useknou, but who cares :D + samozřejmě nesmí chybět čas/kakao/čokoláda) Vaše oblíbená knížka, žánr, autor?
Zůstáváte jenom u čtení, nebo sami tvoříte? (Odkaz, hoďte mi odkaz!) Čtete něco u mě, pokud ano, líbí se vám to/co se vám líbí?
Jak jste se dostali na tenhle blog? Jste tu poprvé? (Přihlásit se může kdokoli, z jakékoli země v EU, můj čtenář i nečtenář, mladý starý, holka, kluk, nejsu rasista :D) Přijali byste v další adopci i encyklopedie a knížky s napsaným věnováním? o.o' Jakou z těchto byste chtěli nejvíc? (Pokud losování rozhodně přesně opačně, tak bych je prohodila.)
Jste spolčení se sýrem? e.e *podezřívavý pohled*
Myslíte, že veverky by se dobře vyjímaly na obraze s pláží? Máte rádi umění? Jaké? Je oblíbené číslo berušek sedm? Co byste řekli na zelenofialovou oblohu? (Ne na talíři, prosím.)
Okay, stačí, už vás nechám :DD

Co adoptujeme?

Cesta za snem, Lidé z maringotek a Temné metro

Tři knížky, z toho jeden příběh o koních, jednu klasiku a jednu horror mangu :) Chtěla jsem, aby to bylo tak nějak různorodé, třeba knížek s koňmi mám víc, stejně tak mang a tak, a ráda bych adopci někdy zopakovala :) Vítězové budou tři, každý dostane po jedné knížce.

A to je všechno! je to super jednoduché. Jak jsem říkala, ráda bych to všechno stihla tak, aby vylosovaným přišly knížky do Vánoc, ale za nic neručím... uhn... znáte mě. Ale po Vánocích mě můžete začít bombardovat zprávami o tom, kde jsou vítězové :D

Teď se odporoučím k zubaři na akutku (yeaaa, nechám si to sundat, ahaha, nebo aspoň povolit, konečně konečně konečněěě!) a pak dodám do článku fotky a... zveřejním, hm o.o :D

Miluju vás!

Every fucking single one of you!

Jak Henry k jizvě přišel aneb Co všechno se dá zkazit při přípravě lektvaru

Zdravím, babies!
Zítra v půl osmé ráno nastupuji do nemocnice (doufejme, že už nejsem nemocná a opravdu mě přijmou), takže se nejspíš pár dní neozvu. Proto vám sem házím "domácí úkol", který jsem stvořila do Hočka - RPG Bradavic. (Není problém číst i pokud nejste fanda Harryho Pottera ;)) Je to vlastně povídka, trochu recese, trochu... můj pičatý humor, však víte.

Zadání: Napište mi nějaké vyprávění o někom, kdo porušil zásady přípravy lektvarů. Jak je porušil? Co se mu stalo? Byl potrestán? Povolte své fantazii uzdu a popište to co nejbarvitěji.

Střípky

Ahoj lidé! (Tohle oslovení mně ohromně zabíjí, pardon... :D)

I přes to, že můj blog byl teď víc jak dva týdny neaktivní, se stále najde pár lidí, co na něj denně zajdou, yay! Moc vám děkuju. Poslední týden jsem byla na antibiotikách a úplně mimo, pořád jsem se přemlouvala, abych psala, něco vám sem hodila, něco vůbec dělala... ale vůbec mi to nešlo. Od včera už ale antibiotika neberu, matka vypadla do práce, super! Parádně jsem si ten den užila (a dokonce tvořila a psala) ^^
Mimochodem, když už jsme u článků, děkuju vám ještě za jednu věc. Ten minulý (prosila jsem vás v něm o jména do nové povídky - ale její první kapitolu uvidíte teprve až budu mít aspoň tři čtyři v zásobě, pardon :D) sklidil neuvěřitelných 18 komentářů, z toho jeden jediný ode mě a jeden haterský.

Anonymní22. září 2013 12:56

ještě tě ty krávoviny nepřešly?Ten tvůj svět neexistuje.

OdpovědětVymazat

O tom jsem se vám úplně zapomněla zmínit. Mám svého vlastního hatera! Aww! Psal mi už někam... někam, nevím k jakému článku, možná dokonce ke dvěma. Mám z toho strašnou radost :3 Je tak nějak uznávaným mezníkem, že když už vás lidi hejtují, znamená to, že jste fakt dobří. Já si nemyslím, že bych se měla čím extrémně chlubit, hlavně proto, že jsem toho zatím vytvořila hrozně málo, ale... awwww hater! :33

Můj mobil už se randomně i rozsvěcí a zhasíná, kromě toho, že se vypíná/zapíná a hlavně nabíjí :"D Bude mi chybět.

Absolutní závislost posledních dní :3

Proč si skoro vždy zamiluji víc cover než originál?

Tohle bude dlouhý článek, pojďme pod perex.

Names, names! Gimme!

Okay, guys! Mám pro vás jeden úkol, slibuju, není to těžké a nezabere vám to moc času, tak... prosím, byla bych vážně vděčná.
O co jde.
Před pád dny jsem se nějak, nevím, asi naštvala, a řekla si, že prostě musím mít nějakou dějovou povídku, abych taky pořád nerozebírala znovu a znovu vědomí i podvědomí svých postav, ale soustředila se taky na to, co se vůbec děje. Tedy, na tohle jsem na sebe nadávala už snad před rokem, jenže předevčírem mi nějak - chtěla jsem říct secvaklo, ale spíš asi jeblo. A začala jsem vymýšlet, o čem by to mohlo být. Samozřejmě, z dějové povídky se mi stala psychologicky-dějová, ale ten děj tam pořád je! Yay!
No a teď potřebuju jména. Jmen bude v povídce Ianužel nejspíš opravdu mnoho, ale na většině z nich nebude záležet a proto se s nimi nebudu tolik pitvat a tolik se zabývat tím, jestli postavám sedí - navíc se kolikrát vůbec nedozvíme, jaká ta postava je, takže by vám to snad ani nemělo překážet.
Zato ale na jménu hlavní postavy si nechat záležet chci. Mám už celý seznam jmen, který vám tu přepíšu, ale opravdu líbí se mi z něj snad polovina a prostě se nemůžu rozhodnout. Proto vás poprosím, aby:

-jste vybrali cca tři jména, která se vám líbí nejvíc
-můžete klidně napsat, které jméno byste vyškrtli
-nebo naopak napsat úplně nové jméno, které se vám líbí

Pamatujte na tohle: Má hlavní postava je asi šestnáctiletá dívka, žije pouze s matkou, má to v životě trochu těžké a zvláštní, ale je spokojená, s ničím nemá problém, je silná, milá, empatická. A je si jistá sama sebou, (alespoň na začátku povídky, muhahahaha *hysterický smích*) takže i působí tak nějak jistě, víte, ta přirozená aura, co vyzařuje z lidí, na které se jen podíváte a zhluboka si oddychnete. Je to vlastně... povaha, o které byste možná i mohli říct, že je klučičí.
Její jméno by mělo být spíš obyčejné, milé, aby se dobře vyslovovalo a nikdo nebyl jako 'dafuq je zas tohle?!' Takže... tak nějak asi.

Seznam:
Amy
Lily
Lea
Sarah
Anne
Caroline
Catherine
Margaret
Karin
Awa
Jessica
Debbie (resp. Deborah)
Chriss
Danielle
Joy
Denisa

Mými favority je asi 10 jmen. Ze 16. Prostě potřebuju pomoc!

DÍKY

DIY: Mističky na drobnosti + tužkovník

SORRY GUUUUUUUUUUUUUUYS, já sem vážně chtěla napsat dřív! Dokonce jsem to měla i poznamenané ve svém novém diáři! (Který je úplně awww.) (Vážně, někdy vám ho ukážu, protože awnyucjsabfjaksdbav) (Ano, mé vyjadřování se nezměnilo.) (Pořád ta stará, blbá Hif. Škoda, co? Doufali jste zbytečně.)
A víte co? Svedu to všechno na školu! Přijde vám normální dostat první úkol ve středu? Z matiky? (Osobně jsem se s ním samozřejmě neobtěžovala, ale i tak se můžeme tvářit, že je to plnohodnotná výmluva. Uhn.) I když zas, abych si furt nestěžovala, máme letos docela dobrý rozvrh (jenom dvě odpoledky, sice obě do čtyř, ale jednu zas jen dvakrát do měsíce) & navíc jsem se dostala do výtvarkářské skupiny! Sice mám hudebku taky ráda, ale výtvarku učí Matyyyys + chodím na klavír, ale nic výtvarného nemám. Takže asi tak ^^ Muhuhu~

Ale abych se tu pořád jenom nevykecávala (pardon, pani, pardon), přejdem k článku, okay? Dneska mám pro vás takový super jednoduchý návod, je to spíš o nápadu než o tom, jak to provést. So, here we gooo~

12. kapitola

Zdravím, děti. Sedoležím tu u Janette (zase) a posloucháme písničky (zase) a zítra jdeme nakupovat do Nisy (zase) a pozítří na výšlap (zase). Už začíná být fakt trapné říkat, že spolu jenom nakupujeme a nebo se snažíme zabít o.O
(A když ty džíny džíny džíny.)

Každopádně, máme tu projednou zase o něco významnější článek - děcka, dneska je to rok, co vydávám Nekonečno. Za tu dobu jsem napsala ubohých 13 dílů i s prologem, ale co nadělám. Snad jen Nekonečnu popřeju, abych v jeho psaní trochu pokročila a zrychlila... a taky si konečně ujasnila pár věcí. (Třeba zápletku.) (Ehehehe.)
Inu, užijte si díl ^^

(Závorky.)

Některé části mé rodiny mi budou chybět.

(Teta, nalévající nám Malibu, ponoukajíc, ať si do něj dáme colu, bo je to dobré,
          (fakt je to dobré),¨
          slibující, že s náma někam půjde, až zase dojedu,
          stěžujíc si, že došel džus

starší sestřenka, vyprávějící, kde všude byla a kam se ještě dá jít,
                          slibující zase to, že napříště dojedu k ní a někam mě vytáhne,
                          dělá nám DJ a nejvíc tu trsá ta

mladší sestřenka, vtipná, jak se nám tu motá, nejdřív se ke mně lísá a leží mi na prsou,
                           pak zběsile tančí, snaží se na někoho bafnout,
                           běhá do silnice a já)

A já se chci pořád smát.

11. kapitola

Statistika mi nějak stoupá jsem si stihla všimnout, každopádně děkuju a nevím, jsem zase úplně mimo a děsím se a kromě toho, že jsem shlédla dva filmy, zkazila tři věci, několikrát brečela, vypila horu čaje a psala jsem dneska zase nic neudělala.
Who cares.
Je mi blbě, chci banán a za celý den jsem snědla tyčku čokolády. *potlesk*
feel free to hate me

Keramická knížka

Uff! Tak jo, slíbila jsem článek ještě dneska a tu je. Vážně nevím, jak jsem mohla zveřejnit něco, co... nom, to je jedno.
Každopádně, tuhle "knížku" jsem vytvořila už před víc než rokem a před stejnou dobu jsem ji taky slíbila zveřejnit, takže takhle plním, co jsem slíbila, hned dvakrát :D Jsem v tomhle strašná. Ke všemu aby mě člověk kopal.
Nom, popojedem. Tu to máte o.O Text je do keramiky normálně vyryt a ty barevné věci, ilustrace a tak, jsou progreskama (pěkně na tom drží). Nejsem žádná malířka ani kreslířka a tohle je něco úplně jiného než papír, takže trochu ohledu, ano? xD Děkuji.
Bylo to vytvořeno na téma soutěže, něco ve smyslu Ze světa pohádkových knížek nebo tak. Všichni dělali postavičky princezen, princů, draků, Jeníčků, Mařenek... a nebyla bych to já, kdybych se přidala. Nep. Já to zadání vzala doslova, eheh. Jinak je to "Chamtivý pes" z jedné knížky pohádkových bajek, kterou mám doma a kterou miluju.

Banánovo-čokoládové muffiny

Muhaahhaha, Hifi se už před nějakou dobou zbláznila do pečení (hlavně, pokud může obarvit těsto) a konečně se rozhodla toho taky nějak využít ve prospěch článku vás. Recept jsem převzala od úžasné C_c (Cervenej_cudlik) a opatřila ho pro vás vlastními poznámkami. Její stránky určitě doporučuju navštívit, na to, že je amatér, je ta holka naprostý poklad ve zdobení :) So, here we gooo:

Banánovo-čokoládové muffiny

 Budem potřebovat:

°2 hrnky polohrubé mouky

°1 balíček prášku do pečiva

°1/2 hrnku cukru krupice

°2 balíčky vanilkové cukru

°1/2 lžičky soli

°1 hrnek mléka

°1/2 hrnku rostlinného oleje

°1 vejce

°2 banány - je super, když už jsou trochu starší, lépe se rozmačkají na kaši :D Takže spíš lehce nahnědlé, než zelené. Ono to i líp chutná.

°čokoládu - kolik chcete a jakou chcete, já dávám klasickou tabulku (100g) Orion na vaření, tedy hořké

Postup:

1) Utřeme vejce s cukrem (klasickým i vanilkovým). Vznikne nám cosi žlutého :D

2) Postupně přidáme další suroviny - doporučuju dělat to opravdu postupně, zamícháte to mnohem lépe, takže dejte nejprv třeba mouku, zamíchejte, pak olej, zamíchejte, prášek do pečiva, zamíchejte etc. Těsto vypadá zhruba následovně:

Banány a čokoládu dávám úplně nakonec, protože to je vlastně ochucení už hotového těsta, ale myslím, že je to jedno... Banány rozmačkat, čokoládu nějakým způsobem proměnit na pidikostičky :D

Čokoládu je asi ve skutečnosti lepší strouhat na struhadle, uhn, ale to bych nebyla já, kdybych dělala věci jednoduše, že.

Taky jsem nějak líná zajít do obchodu a shánět se po plechu na muffiny, takže je peču prostě na normálním plechu, kam je vyskládám. Věřte mi, není to dobré. Ačkoliv chutnají pořád stejně skvěle, nabývají... podivných, ehm... tvarů, spékají se k sobě a tak :"D Takže vám radím, pořiďte si ten plech! Pořiďte si ho!

Kompenzuju si to aspoň tím, že mám strašně cute košíčky :3

3) Předehřejeme si troubu na 180°C a mezitím, než se rozpálí, naplníme košíčky/vymazaný plech na muffiny/vymazané formičky/whatever. Dávejte pozor, i když se to nezdá, to těsto je docela slušně tekuté, tak ať je pokud možno jenom tam, kde má být, okay? :D

A taky je strašně dobré syrové. Errrhm.

4) Tohle je tuším jasné, strčíme muffiny do trouby. Těsto se peče... no, já je mám tím, jak se mi košíčky roztáhnou po celém plechu, docela nízké a peču je aspoň 30 minut a mám je tak ráda. S Err jsme je ale pekly v silikonových formičkách, tedy vysoké, někde 40 nebo snad i 45, nejsem si jistá. Přitom v originálním receptu je jenom 20, takže si svoji vlastní dobu asi budete muset vychytat podle toho, jestli máte radši, když je těsto spíš polosyrové, nebo pěkně připečené :) Každopádně nezapomeňte na trik se špejhlí (strčíte do těsta špejhli a když ji vytáhnete a zůstane na ní těsto, hold si musíte ještě počkat)

Vypadaj jak buchty :D

Muffiny můžete nechat takhle, jako jsem to udělala s touhle várkou, nebo z nich udělat cupcakes tím, že je různě ozdobíte. Já na ně jinak používám klasický máslový krém z pudingu, určitě najdete na netu nějaký recept... kdyby ne, napište ;)

Tuhle fotku fotila Err, ne já ^^

Na vítr není spolehnutí 3/3

Tak jo, těsně ped tím, než mě naloží do auta a odvezou do mučírny pod záminkou rodinné dovolené - ehm, totiž, chci říct, naloží a nechají spát. Jo. Všechno ostatní je mi ukradený. (Spala jsem cca hodinu a půl.) (Blbě vidím na klávsnici, za případně chyby se fakt omlouvám)
So, k povídce. Ten konec je trochu jako... eeeh. Chtěly jsme tam nejprv udělat nějakou hlubokomyslnou úvahu akorát s podělanou nadějí, ale nakonec jsme se rozhodly pro šíleně šťastný konec :D (Nedívejte se na mě tak blbě, to není žádnej spoiler.) (A stejně předkecy nikdo nečte.)
Hlavička nám zůstává, tak popojedem.

Název: Na vítr není spolehnutí
Autoři: Aki (a trochu Hif)
Fandom: Naruto
Postavy: Gaara, Sasuke, Kiba, Sakura, Ino, Shikamaru, Deidara, Itachi, Naruto a plechovka od Coly
Upozornění: AU, taky trochu OOC (ne moc, ale poupravily jsme postavy tak, aby se nám dobře psalo)

Na vítr není spolehnutí 2/3

Hej dětiii, on mi zase nikdo neřekl, že bych mohla zveřejnit článek. Musíte se připomenout, já na to prostě vždycky zapomenu! Každopádně, druhá část. (Btw., v pondělí jedu na týden pryč, ale mám pro vás předepsaný tři články, tak vždycky skočím něco zveřejnit.) Hlavička povídky zůstává stejná:

Název: Na vítr není spolehnutí
Autoři: Aki (a trochu Hif)
Fandom: Naruto
Postavy: Gaara, Sasuke, Kiba, Sakura, Ino, Shikamaru, Deidara, Itachi, Naruto a plechovka od Coly
Upozornění: AU, taky trochu OOC (ne moc, ale poupravily jsme postavy tak, aby se nám dobře psalo)

Návrhy, připomínky a dotazy

Zdravím,
tenhle článek chci vystavit už dlouho, ale vždycky si to rozmyslím a radši napíšu něco jiného. Teď si předepisuju články na dobu, kdy nebudu doma, takže se k tomu konečně skutečně dostávám.
Inu.
Je nějaký článek, který byste si rádi přečetli? Povídka, kterou chcete, abych napsala? Téma, které vás zaujalo, a chcete, abych ho nějakým způsobem zpracovala? Cokoliv si ráda poslechnu - můžete mi položit otázku (nemyslím si, že je dotaz, který bych nezodpověděla, ale může se to stát), upozornit mě na nějakou chybu nebo nesrovnalost, která se objevila na blogu, zeptat se, kdy bude tohle a tamto, vyjádřit se k čemukoli, co mám na svědomí nebo mi třeba jenom popřát dobré ráno, je to na vás.
Každý feedback je pro mě vážně důležitý a protože vím, že je divné psát k fotkám o tom, jak je slečna milá, ale nelíbí se mi její přezdívka (*cough* to byl jen příklad), myslím, že by tohle mohlo být docela fajn, ne?

Kdybyste mi chtěli napsat něco, co nechcete, aby viděli ostatní, můžete k tomu taky využít můj mail.

hifina@gmail.com

A kromě rybiček mi můžete občas nakrmit i žabičku, víte!

Na vítr není spolehnutí 1/3

Jako, děti, do tří dílů je to ještě jednorázovka, ne? Doufám, že jo :D Taaakže tu pro vás mám takovou malou jednorázovku. Okay, vlastně není malá. Pro jednou. (Má to nějakých 6 stran, to je dobré, ne?)
Napsaly jsme ji dohromady s Aki (Vlastně je to hlavně její práce - já to spíš jenom tak průběžně betovala, opravovala... víte jak) a je to ff, tak nevím, jestli bude zajímat i někoho, kdo nezná fandom, ale třeba jo, protože není potřeba k tomu nic vědět. Jenom jsme použily postavy, abychom se mohly plně věnovat příběhu jako takovému. Jinak Aki si právě založila nový blog, tak doufejme, že na něm brzy začne být aktivní a třeba ji v jejích začátcích podpoříte... Bylo by to milé.

Název: Na vítr není spolehnutí
Autoři: Aki (a trochu Hif)
Fandom: Naruto
Postavy: Gaara, Sasuke, Kiba, Sakura, Ino, Shikamaru, Deidara, Itachi, Naruto a plechovka od Coly
Upozornění: AU, taky trochu OOC (ne moc, ale poupravily jsme postavy tak, aby se nám dobře psalo)

Some things are just beautiful

Oh Ian, I feel so right now.

Víš, nikdy jsem nemluvila o tom, co pro mě znamenáš. Nikdy jsem nešeptala větru, jak moc tě miluju, ani jsem to neřvala z plných plic ze skály dolů do údolí. Vlastně si myslím, že s tím ani nic udělat nejde. Že s tím nejde udělat nic jiného, než to cítit.

Je snadné zapomenout na věci, které pro nás nejsou důležité, správně?

Když si představím, jak se usmíváš, je to vlastně docela jedno, nezáleží na ničem. Je to tak jednoduché a přece tomu nerozumím. Ale to nevadí, můžu tady prostě jenom sedět a usmívat se, usmívat se s tebou a usmívat se bez tebe s tvojí představou a s představou tebe, občas zahrát nebo zazpívat nějaký tón jako připomínku a vzpomínku. Nebo se třeba zvednout a prohrabat tvoje fotky, prohrabat se našima věcma, víš, je to tak zvláštní. Když tady jsi, je to tak automatické, tak samozřejmé, tak správné, že se nad tím ani nepozastavuju, a jakmile odejdeš, uvědomuji si to tak silně – a přesto ne nijak bolestivě. Tedy možná ano, možná tu nějaký ten tlak zůstane, ten, co mi připomíná, že jsem ještě pořád naživu a proč, ale ten mi v ničem neubližuje ani nebrání. Je to, jako by nikdo nikam neodešel, jako by se nic nezměnilo, a přesto se změní tolik. Změní se vzduch a změníš se ty a změním se já, protože tu nejsi, ale já tě stejně cítím, cítím tě kolem sebe a ve mně a ve všech věcech, které se nás týkají kterých jsme se dotkly, na které jsme se usmály, kterým jsme něco vtiskly – tedy i nás samotných. Nerozumím ničemu z toho, ne, nevím, jak to funguje, proč to tak je, jak je to vůbec možné, jak to, že to nezmizí, jakmile se zamračíš ty nebo já nebo nebe, ale je to tak, a vím, že je to správně, a věřím tomu. Věřím tomu okamžiku, věřím v něj a kvůli němu jsem ochotná obětovat všechno, protože je věčný. Nevím, jestli na něčem skutečně záleží, pokud nejsme tady, ale záleží na všem, pokud ano a pokud máš na tváři úsměv. Takže možná, že můžu prostě jenom říct, pojďme domů, honey, protože...

...ti věřím

a ty víš.

Knihy v mých myšlenkách Podeváté - Mládí v hajzlu (1)

Tak jo, děti, zase jsem se neozvala víc jak týden, já vím, pardon. Ale nějak mi vůbec nedošlo, že když jedu zase někam pryč se flákat, mohla bych třeba něco přednastavit, že... ale teď mám dva týdny volna (to zní blbě, jak kdybych předtím neměla), kdy se budu jenom válet doma - a snad i psát. Mám takový dojem, že Nekonečno už to nebylo setsakra dlouho, takže bych to měla napravit. Zatím tu mám ale jenom KMM - vím, že je nemáte moc rádi, ale nic jiného v šuplíku neschovávám.

Zatím dobré

Hi, sweeties, zrovna jedu ze Slovenska (uuuu T.T) a jím takový strašně dobrý koláč (awww), Err měla pravdu. Jinak se dost nudím a měla bych betovat a psát, ale nějak se mi nechce - nejradši bych teď spala a probudila se až v Praze. Ale to se nestane, protože jsem měla kafe, yay.
Každopádně jsem přece jen něco napsala - asi před pěti minutami jsem dokončila (konečněěěě) drabble pro Jolly (zatleskat a spát). Mimochodem, není tu někdo, kdo mi bude vymýšlet názvy článků? Já to nějak... uhn... neumím.

Zadání: vysavač, strop, bazén, smeták a Alík.cz
Zadavatel: Jolly
Věnování: Jolly, um ^^ Love ya, sweetie (Ani nevím, jak jsem to zadání zase našla, but who cares about it)

Bylo dost nebezpečné, že se nudí. Začínal se bát. Vypnul vysavač, nebylo dobré, když ho nemohl slyšet. Kdo ví, co může vymyslet – že polije všechny stropy v domě vodou z bazénu, založí muší farmu, oblékne se do koberce nebo prohlásí, že je Harry Potter a bude se snažit létat na smetáku...

„Hele, našel jsem bezva stránku, kde se dá dělat sranda z malých puberťaček!“

„Jakou?“ zeptá se podezřívavě.

„Alík.cz.“

Plácne se do čela - a pak si vzpomene, jak chtěl jednou adoptovat dítě a ve dvě ráno volal do děcáku, jestli si pro nějaké může přijet. Tohle je ještě dobré.

Školské, farebné a čudné

Čaute, decka! Nie, nezomrela som a ÁNO, opravdu som tento článok chcela napísať už pred dvomi dňami... ale kedže nie som doma a je mi skvelo, tak som sa k temu jednoducho nejako nedostala. Väčšina z vás to asi vie - som na Slovensku ^^ Práve ležiame s mojim zlatíčkom v posteli a pozeráme na jej notebooku  divadelné vystupnie akýchsi otaku a - proč tam zpívají hymnu? Nom, nevermind. Každopááádne, článok.
Um.

Konečne jsme mali v škole, akože na výtvarke, klasickú malbu (aj ked to nie je až také klasické, kedže som nemalovala iba štetcom, ale veľmi aj prstmi, papierom a špehlou :3) a chcela som to sem dať ^^ Samozrejme... som si musela vybrať tú najťažšú vec, čo tam bola, um... ale ked ona bola aj najkrajšia!

Inak, musiem povedať, že na fotce to je vážně čudné o.O Normálne to vyzerá lepšie, povedala by som.

Okay... kebyže je aspoň trochu poznať, že to má byť breh, tak to nie je až také zlé, ale... uhn o.O

Každopádne, predloha:

(Docela rozdíl, um.)

Zo Slovenska, bitches

zdravie

Hif

(oni ma tu tak fakt všeci volajú, sweeeet :3)

Pacing up and down and staying right here.

Nebudu už se snad ani omlouvat, že jsem tu tak dlouho nebyla, nemyslím, že by to mělo cenu. Nicméně vám nesu cosi, co mám sice napsané už docela dlouhou dobu, nicméně... myslím, že jsem se bála to zveřejnit. Že jsem se toho bála. Děsí mě to. Děsím se.

Jsem ustrašený člověk.

Ale některé věci by se dít neměly.

Jestli mi někdo řekne, že v názvech a nadpisech nemají být tečky, sním mu všechna jeho lízátka.

Název: Pacing up and down and staying right here.

Fandom: Originální

Varování: vulgarismy 12+
Poděkování: Bratčekovi, pomohl mi s jistými drobnostmi (jsem strašný detailista)

10. kapitola

Okay, nějak jsem... mimo. Vůbec nevím, co je za den a tak a sakra, co budu dělat o prázdninách, kdy nemám o čase už vůbec žádnou páru? V tomhle se nevyznám. A myslím, že je to na téhle kapitole hodně vidět. Je taková, jako... uhn. Prostě uhn.

Nutno ale podotknout

Ahoj, dětičky,
moc se vám omlouvám za takovou příšernou neaktivitu v poslední době. Naštěstí mi dneškem končí termín odevzdávání čekoholi (yappaaaa), takže by už to mělo být všechno v pohodě. Příští týden si jenom napíšu čtvrtletky a mám pro tenhle rok padla. (dvojité yappaaa!)
A teď drabble, které jsem napsala do školního projektu Kámen (bylo to jedno ze zadaných slov):

Knihy v mých myšlenkách Poosmé - Oceán v kapce rosy

Yappaaa!
Může mi někdo vysvětlit, proč, když mám rozepsanou miliardu povídek... sednu a rozepíšu miliardtou první?!
Nom, okay, okay. Mám tu další KMM. Štvou mě, protože je dělám asi tak... z... hm... čtvrtiny, možná třetiny knížek, co fakt přečtu, a pak mi chybí čtenářák (protože mi bylo dovoleno KMM jako čtenářák používat, super na tom je, že mám úkol a článek v jednom a nemusím nic psát ručně, takže to jde přečíst :3) a musím je dělat dodatečně, protože se mi blíží termín odevzdání (zasekala jsem se nad slovem termín) (jako... kmíííín).
ehm

Jako každý...

Zdravím, dětičky,
akorát jsem tuhle, no, úplně mrtvá. Potřebuju přečíst do konce neděle tisíc stránek, yaay, a už mi z toho hrabe a tak zvýrazňuju části textu jako debil. Je půl třetí, doháje, a mě před očima nějaký pojebaný sakra klaun vraždí děti a oni mu metají kýchací prášek do obličeje, aby ho zastavily.
Kecám. Je to vlkodlak.
(Nevěřte mi, je to fakt klaun, jenom změnil podobu. Nebo jsem už fakt úplně mimo a melu hovadiny. Nebo je ta kniha hovadina. No, na tom nezáleží, protože není.)
A prostě, přijde mi, jako bych tím pracovala, kvůli tomu stavu, víte? Jako třeba vyráběla nebo malovala nebo psala, a i když to není pravda, mám chuť se s vámi o něco podělit, a tak jsem našla tuhle prastarou povídečku, o které už (zase) nevím, že bych ji psala, a kterou jsem vyhrabala nevím jak a je děsná, ale já nic jiného nemůžu najít nemám´.
Pozitivní/kulturní vsuvka: Stáhla jsem si film od Bukowkého! (I mean, scénář.)
(Ale nemám na něj čas. Bůůů.)
(Tenhle článek je víc výkecář, než povídka, já vím. PanDort.)

okaaaay, tak k té povídce. Je to na fandom Higurashi no Naku Koro Ni (umím to napsat zpaměti!) (Jen si nejsem jistá těmi velkými písmeny na správných místech.) (Nevermind.) (Obávám se, že moje věty nedávají smysl.) (Žížala.) (Zmlkni, Hif.)
Aaaa (bééé) (cééé) povídka se odehrává jako, úplně po té poslední sérii. Respektive si to představte jako můj osobní alternativní začátek další, nikdy nestvořené série. Ano? Myslím, že by byla... nehezká. Jako, depresivní. Jako, zoufalá. Jo. (Nikdo mi nenamluví, že to, že v jednom díle zemřou průměrně tři lidé, znamená, že je to anime depresivní.) (dééé)
A JÁ UŽ SAKRA DRŽÍM TU HUBU A JDU SPÁT ŽEJO.
(Kecám, musím jít číst.)

Jsem svéprávná!

"Řekni mi slovo."

Zdravím! (Jsem antitalent na názvy, hm...)
Mám tu takové drabble. Chtěla jsem říct "malé", ale pak jsem si uvědomila, že každé drabble je malé. Ehm.
Je to... takové nic moc, vlastně hodně nic moc, už skoro neumím drabble. Pardon. Se musí napravit.
Zadávala Ai :3

(Jolly! Našla jsem tvoje zadání! Yaaay! xD)
(Já vím, že už jsem ho jednou našla, ale to jsem ho pak zase ztratila.)
(Ehm.)

9. kapitola

Psaní Nekonečna mě normálně, jako, vzdělává. Třeba jsem zjistila, že hakysák se fakt píše prostě hakysák (i když Google mi to stále podtrhává) a ne s c, ale fakt takhle počeštěně. Přijde mi to divné. Ale prodává se to normálně pod tímhle názvem, tak fajn, no. (Teď doufám, že všichni víte, co to je.) (Jinak jsem v háji.)

Okay, popojedem.

Je to krátké. Je to poloviční, než bývají normální kapitoly a mám to napsané už strašně dlouho (aspoň mi to tak přijde, ve skutečnosti nemám zdání, jak přesně dlouho, haha) ale ten konec prostě... ta kapitola musí končit tam. To jinak nejde. Pardon.

A já jdu spát.

Knihy v mých myšlenkách Posedmé - Obraz Doriana Graye

Nemám ráda, když se mýlím, ale co už s tím.
Tentokrát se vážně domnívám, že jsem v pořádku, a tadyhle jsem vyhrabala ve svých Konceptech nějaké KMM, o kterých už vůbec nevím, že bych je třeba, jako, psala, nebo tak, víme? Like, I really don't remember that I wrote it, no ale musely tam být už docela dlouho. Inu, teď jsou tady.
Edit: Aaand, co si myslíte o novém vzhledu? (Který už konečně není provizorní, ehm.)

Odstín bílé

Už jsem si myslela, že v životě nenapíšu jednodílnou povídku - stalo se.
Děkuju všem, co se o mě  starali a zajímali a ptali se, jak se mám a jestli nepotřebuju pomoct. Myslím, že už jsem v pohodě, tak nějak. Funkční. (It sounds like robot.) I mean, jasně, je to blbé a těžké a tak, ale mnohem těžší je vidět ostatní lidi, jak jsou v háji, so...
K povídce, jasně. Povídečce, je to kraťounké. A takové rozkošné, měla jsem zrovna takovou náladu. Jolly, miluju tě, tohle je pro tebe.
(Pšt.)

Nemám sílu

Je mi líto, že se ozývám až teď, i když jsem doma z Anglie už od pondělka.
Je mi líto, že se ozývám ještě ke všemu s tak krátkým článkem.
Je mi líto, že jsi umřel.
Ne.
Sere mě to.
A je mi to líto.

Děda je mrtvej, abych byla přesná. Už druhej, z matčiny strany, ale na tom nesejde.
Vzhledem k tomu, že je to jeden z velmi mála lidí z rodiny, které mám vůbec ráda a nejspíš jediný, koho jsem měla ráda vždycky, po celou dobu téhle podivné existence, myslím, že je skutečnost, že jsem v háji, docela pochopitelná.
Totiž. Teď už je mi... trochu líp, myslím. (Dokonce jsem odehrála celé přehrávky bez chyby. Měl na nich být.) Ale zítra je pohřeb a já absolutně počítám s tím, že se zase sesypu. Měl příliš dokonalý smích.

Tak... vás poprosím jenom o trochu času, než seženu víc čokolády.
(I když on radši buráky.)

"Jestli ti chci něco říct, tak ať to příště uděláš líp, se mnou, tohle bylo fakt pitomý. A klidně by ses mohl narodit blíž mě, víš co, nemusíme být příbuzní, můžem být dost dobře taky kámoši. A já třeba budu kluk."

8. kapitola

Ehm... Err zdraví pozemšťany! Hifi bola taká milá že mi tu nechala pekný odkaz o tom že mám napísať predkec hoci neviem o čom, ani som nikdy nič podobné nepísala. (Ozaj i u vás je toľko snehu?) naozaj prepáčte za takéto neskoré zverejnenie, ja som na ten článok myslela! Naozaj! Len potom som nejak zaspala... poznáte to keď sa vám na tvár otlačí klávesnica? Hate that feels.
Okej takže je dačo po polnoci a náš miláčik je momentálne niekde v prdeli Anglicka... a vráti sa nám... uff hlavne že sa nám vráti. Milujem ťa bejb :* Strašne moc. You know right? (Dúfam že tam nemáš toľko snehu čo tu T__T) Uhm už by som mohla skončiť že? Takže keďže všetci milujeme Hif :3 buďte taký dobrý a zanechajte jej i koment a už len asi... užite si kapitolu.
Pac a pusu posiela Err ^^

7. kapitola

Zdravím, děcka! (Chybělo mi oslovení děcka.)

Dneska je trochu nabitý den. Jsou Velikonoce, takže doufám, že jste si je užili, to zaprvé. Za druhé, asi za hodinu odjíždím do Anglie. Zatřetí, Hugo má dnes svátek, a ano, Hugo se jmenuje hlavní postava Osmičky, která na vás teď čeká.
A to nejdůležitější: moje milovaná Keigh má dnes narozeniny. Jestli jste její čtenáři, tak doufám, že jí nezapomenete popřát, protože ji totálně všichni naprosto milujeme. Miluju tě proto, co jsi všechno udělala, miluju tě proto, že jsi, miluju tě proto, že tě prostě miluju, Keigh, a doufám, že se ti třeba dnešní kapitola bude i líbit, protože je pro tebe.

Knihy v mých myšlenkách Pošesté - Lisey a její příběh

Zdravím!
Přemlouvám se k napsání článku už víc jak týden, no dostávám se k tomu až teď. Jisté části mých imaginárních čtenářů se už možná doneslo, že jsem nemocná, což první dny vypadalo asi

takhle, i felt like shit. Ale teď je to spíš, fuck yea, mám spoustu času na to koukat na House a na LOTR filmy a na ty díly Naruta, co jsem za poslední půlrok neviděla a tak!

Ale teď jsem přišla kvůli článku, ehm, jasně, jasně, jdeme na to.

Procházka

Nevím. Člověk chce napsat článek typu OH MY FUCKING IAN 30 SECONDS TO MARS BUDOU NA ROCK FOR PEOPLE A MY TAM NEJSPÍŠ JDEME A PROSTĚ SE VŠICHNI UVIDÍME A UVIDÍME JAREDA A UVIDÍME BILLY TALENT A OH MY FUCKING IAN...
A místo toho z něj do prázdnýho článkovýho editoru vyleze housenka parodující báseň.
Fakt nevím.

6. kapitola

Okay. Divná nálada.
(Včera mi bylo patnáct. Všimli jste si, že ta věta je vlastně strašný nesmysl? Protože i dneska je mi patnáct a dokonce i zítra mi bude. (Smutné.) (Já nechci!) A chtěla jsem k tomu zveřejnit nějaký článek, ale absolutně nebyl čas a dneska je nějaký líný den, tak jsem tu až teď.)
So.
Nenávidím Huga v téhle kapitole. I v téhle fázi. Původně měla být ta scéna mnohem delší, ale já fakt nemůžu. Sakra, neměla bych ho mít tak ráda. Je to ode mě strašně hnusné. Ale prostě... ne.

Skutečně

Zdravím. Nechutně dlouho jsem se neozvala, co? Ale teď už jsem zase tady a jako první vám přináším takovou malou povídečku, kterou jsem vyplivla jako čtvrtletní písemku ze slohu (a schytala to za pět, hahaha) (nedodržení slohového útvaru) (který jsme neprobírali) (aha?), tudíž za nějaké dvě hodiny. Téma bylo "Jeden den s mým oblíbeným knižním hrdinou"(...or something like this.) (Už nevím.) (Pardon, pani, pardon.) (...závorky) a když jsem to psala, byla jsem teprve asi v půlce té knihy a teď to vyznívá fakt vtipně, hm, hm. V nejbližší době vás na ni asi čekají KMM.
Love ya!

Knihy v mých myšlenkách Popáté - A bez šály odešel

[Přeneseno, původně 2. ledna 2013]

Abyss ještě neudělala nebo aspoň nezveřejnila ikonky a bannery k Třetí sezoně, tak budu zatím používat k Druhé. Stejně jsem to přečetla loni - a strašně mě štve, že jsem v tom tak pomalá. Myslím, že budu dělat jen ty knihy, co mi přišly zajímavé. Což jsou stejně skoro všechny. Sakra. Představa, že bych měla udělat ještě tak 15 dalších článků jenom KMM mě docela děsí, ale s tím nic neudělám.

Miluju vás.

A jen tak mimochodem, začala jsem s projektem 356 dní, tak jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží.

PS: Nějak se mi podařilo napsat konec Osmičky. Nechápu. Nevermind.

A tak dál

[Přeneseno, původně 1. ledna 2013]

Děti,

strašně moc vás miluju. A jsem totálně přecitlivělá, protože tu teď ležím v posteli, s Ai jsme dohrály totálně nyuu hru a hlavně poslouchám neuvěřitelně uklidňující hlas Eda Sheerana. A upřímně, jeho by měli pouštět všem agresorům jako terapii. Je mi z toho strašně smutno a strašně hezky.

A mám teď ohromnou chuť jen tak psát, pořád, vypsat úplně všechno, co se mi kdy stalo, zlýho, dobrýho, smutnýho a šťastnýho a vůbec, i to, co se děje teď, obyčejný situce, celej obyčejnej život, abych tady pak mohla naprosto klidně ležet, abych tu zbyla jenom já a ta píseň, protože teď není nic důležitějšího, a já nevím, jak to dělá, ale neštve mě to, a o to víc ho nechápu. A teď jenom musím přijít na něco, čím tímhle článek ještě naplním, když už jsem začala, ale nechce se mi. Nechce se mi přemýšlet, nepotřebuju to. Let me sleep alive.

A všechny vás miluju.

A přeju vám v tomhle roce jenom to nejlepší. Když už jsem se dostala k blogu, asi bych měla popřát. Aby se vám vyplnily všechny ty sny, klidně včetně oživlých dinosaurů a kopců vedoucích jenom dolů, yea, fantazie je úžasná věc. Spisovatelkám a pisálkům hodně správných slov, malířkám a kreslířům jemnou ruku, skladatelům a -lkám lahodný tóny a fotografům a -fkám skvělé záběry. Protože okamžiky jsou všechno. Atakdál. Sakra, strašně ráda bych zachytila tule atmosféru, ale nejde to. Možná je to jen skutečností, že je sakra půl sedmé ráno. Nebo tím, že mám prostě jen pohodlný polštář. Ale ta kombinace je

další

z okamžiků.

Prostě melancholie.