pondělí 13. května 2013

9. kapitola

Psaní Nekonečna mě normálně, jako, vzdělává. Třeba jsem zjistila, že hakysák se fakt píše prostě hakysák (i když Google mi to stále podtrhává) a ne s c, ale fakt takhle počeštěně. Přijde mi to divné. Ale prodává se to normálně pod tímhle názvem, tak fajn, no. (Teď doufám, že všichni víte, co to je.) (Jinak jsem v háji.)
Okay, popojedem.
Je to krátké. Je to poloviční, než bývají normální kapitoly a mám to napsané už strašně dlouho (aspoň mi to tak přijde, ve skutečnosti nemám zdání, jak přesně dlouho, haha) ale ten konec prostě... ta kapitola musí končit tam. To jinak nejde. Pardon.
A já jdu spát.

„Okej, lidi, tak co teď?“ Nevíme, nevíme nic. Je ještě moc brzo a hlavně moc světlo na to, aby se něco podniklo, jako, z toho, proč se vůbec známe a nejspíš i proč tu teď vůbec jsme, teda, ne že bychom potřebovali naprostou tmu jak v nějakym béčkovym horroru, ale vždycky je to pak... pohodlnější, asi? Snažší, určitě, jednodušší. Ušklíbnu se.
„Tenhle výraz ti jednou zůstane už napořád,“ napomene mě Tony, ignorujíc Paulovu otázku, natáhne ruku a zatahá mě za tvář.
„Hej,“ ohradím se a chci ho praštit, jako, ne mu úplně ublížit, ale dát mu prostě pohlavek, co mě má co poučovat, blbeček jeden! Jenže se musím nahýbat nad nějakou bednou, takhle až hodně k němu, protože se samozřejmě odtahuje, natahuju se tak daleko, jak jenom můžu, ale pořád to není dost na to, abych mu mohl jednu vlepit, posunu se ještě víc dopředu, ještě kousek, bolí mě ruka, o kterou se zapírám, máchám mu konečky prstů už už skoro před obličejem, ale to už se taky neudržím a na tu stranu, na kterou se natahuju se z tý bedny svalím, doháje, ještě se stihnu hlavou praštit o jeho koleno a skončím na zemi.
„Jau!“
„Ty vole, kejmy!“
„Jsi v pohodě?“
„Pako, fakt.“
„Vidíš, co děláš!“ osočím ho, ale do toho se směju, a kluci, když to vidí, se smějou taky.
„Pojď sem,“ Craig a Tony mě zvedají, Ryan s Paulem se namísto toho tiše pochechtávají a asi se snaží, aby u toho nevypadali moc nápadně, nebo co mají ty ruce před pusou znamenat, ale jako, nejsem zas takovej debil, abych si nevšim, ne! Ale co, neseřvu je přece, stejně se sám směju – a pak bysme se taky jenom smáli.
Veselí lidi, prej.
Jenom jsem nějak nepochopil, proč si dám většinou na hubu jenom já...?! Zavrtím hlavou, tohle nemá cenu řešit, stejně na to nikdy nepřijdu.
„Svítí mi do ksiftu, jdem někam jinam,“ ozve se Ryan.
„Jo, na něco takovýho jsem se ptal!“ Paul ho vezme roztaženou dlaní po zádech, ačkoliv, jasně, nemyslí to ani náhodou jako rvačku, ublížení, výtku nebo co já vím co, ne, i když mě napadne, že takovýhle gesta nedávaj smysl, naprosto automaticky všichni chápem, co tím myslí.
Vlasně jsem náš svět nikdy nepochopil.
Vzdychnu.
Vlastně je mi to upřímně docela u prdele.
Otočim se kolem svý osy, čistě z dětský rozmařilosti, s rozáhlejma rukama a hlavou schválně vystavenou nebi, vystavenou slunci. „A kde ti svítit nebude, prosim tě?“ Všichni dobře víme, že tím hned nezavrhuju to, abychom šli, to ani náhodou. Jenom se prostě ptám, kam.
Kam jít, kam patřit, kde žít, čemu pomoci, čemu ublížit, čemu se věnovat, čemu věřit, koho znát, komu důvěřovat, co dělat, co jíst, co pít, co si myslet, co poslouchat, co uznávat, co respektovat, co mít rád, co nesnášet, co vědět, co slyšet, co vidět, co číst, co rozpoutat, co milovat, co chránit, co nechat, co změnit, co zničit, co svěřit, co zatajit, co zapomenout, co zavrhnout, co předstírat, co předpokládat, co znát, co stvořit, co zabít, co rozvrátit, co utnout, co přečkat, co cítit, co žít.
Jenom se ptám.

3 komentáře:

  1. ňáááááááááhí! Nekonečno~ *oslavuje to neandrtálským tanečkem* *spadne ze židle* *vyškrabe se zpátky na ňu a tváří se, jako by se nic nestalo*
    Oukej, co k tomu říct.. O.o boží, jako vždycky. Haha. Jsem fakt originální.

    OdpovědětVymazat
  2. co zabít? No to je jasné, zabij Janette. Ale... právě jsem si přečetla celou osmičkuuu!! Jako že fakt celou, od prologu, do týhle kapitoly.
    *čeká na potlesk*
    *stále čeká*
    *umřela*
    (nemusíš mě zabíjet, ušetřila jsem ti práci ^^)

    Jo a třeba náááhodou něco k tý povídce? Hm, jesně... Já ti nemam teda co vytknout. Můžu jen chválit. Takže chválím, chválím, chválím potřetíííí!! :DDDD

    OdpovědětVymazat