sobota 25. října 2014

21. kapitola

Trochu jsem se zakřikla *hysterický smích*
Ale ne. Analýza pomáhá. Asi. Trochu. Občas.
Extrémně krátká kapitola, ale mám ji a konečně můžu jít dál, protože jsem za tím! A jdu to oslavit spánkem...
Čtyři ráno jsou zvláštní doba.

Když se dlouho zamyslím, bude ze mě paprika.

A myslím, že už jsem se na dlouho zamyslela.
Paprikovitím.

Štve mě Nekonečno. Štve mě tak hrozně moc, že ani nedokážu psát. Protože Hugo je takový debil. A nic nechápe. A vůbec. Pitomeček jeden. Nejraději bych ho majzla pánvičkou po hlavě, aby se mu rozsvítilo.
A nejhorší na tom všem je, že je to pořád menší debil než já.

Nemám pro něj slova, poslední kapitoly. A ta, co píšu teď, je asi nejhorší za poslední... ah, možná je vůbec nejhorší. Moc nad tím přemýšlím. Ale dostala jsem ho do tak pitomé situace a teď nevím, jak ho z toho vymotat, protože on je tak podezřívavý a vůbec, že kdybych ho teď nechala dělat si úplně, co chce, nejspíš by skočil ze střechy. A to nikdo nechceme, že? Takže se snažím mu nahrávat do cesty něco, co ho posune tam, kam potřebuju, jenže on se od toho vždycky odrazí někam úplně do háje.
Strašně pitomý člověk tohle. (AHAHAHAHAHA.)

Ale tak nevadí. Upekla jsem si sušenky a už skoro žádné nemám, přitom ještě před pár hodinami byly teplé. Ani jsem je neuložila z plechu. A dostala jsem čokoládu s příchuti kávy.

Nah, man, nesnáším kávu.

Ta šedá kočka jsem já
a ta bílá Hugo


neděle 19. října 2014

Pečená dýně s bramborami

Někomu se asi bude zdát komické, že píšu recept na tak jednoduché jídlo, kdy je každému vše jasné už z názvu... ale hodně lidí se mě ptalo na přesný postup po jednotlivých bodech, protože o tomhle jídle pořád básním. A tak tenhle článek slibuju už asi rok xD (Promiň, Vladi.)

Každopádně, tohle je tak jako tak spíš tip než recept, takový nápad, protože dýně je sice zelenina, jež se postupně dostává do podvědomí lidí, ale většina jí pořád nevěří a když už, udělají z ní akorát polívku. Ne že by dýňový krém nebyl super, ale víte jak, víc zpracování nikdy neuškodí. Aspoň se vám nikdy nepřejí!

Měla jsem lepší fotku... ale kdoví, kde.

sobota 11. října 2014

Zářijové střípky '14

Zářijové je děsně divné slovo.
No, nevadí.

Jinak, ještě, než začnu se Střípkama jako takovejma, jedna věc: velice mírně jsem předělala menu, především je tam nově kolonka kontakt; konečně mě napadlo tu na sebe zanechat mail. A protože mail sám tam vypadal tak nějak smutně, připsala jsem i twitter, kdyby někomu vyhovoval víc.
A kdyby někdo chtěl skype, ať si o něj napíše na jedno z těch dvou.

Zjistila jsem, že ve Střípcích ještě nebyli Losti, což je ostuda jak sviň. Tož, tady:

středa 1. října 2014

Kdyby mělo nebe barvu čokolády

Občas se s Jolly jen tak sťukneme a tentokrát z toho vznikla taková drobná roztomilost.

°°°

Jít po vršku stěny, co slouží jako plot. Cítit všude na těle studené kapky deště. Vdechovat chladivý vzduch a vydechovat obláčky páry. Třást se zimou.

Dojít až nakonec a pak... skočit. A dopadnout ladně mezi napadané listí. Lehnout si do těch barev a s úsměvem se zadívat na nebe. Sledovat plující mraky úžasných tvarů a pozorovat tu nádhernou barvu mezi nimi.

Země je pohodlná a krásně voní, je pěkné se v ní uvelebit a jen se dívat nahoru. Ptáci ještě občas zpívají a sem tam se mihnou oblohou, slyším téct vodu a myslím na tebe. Protože jsi všude. Vidím tě, když zavřu oči, a slyším tvůj hlas, když je ticho.

Kdyby mělo nebe barvu čokolády, ztratila bych se v něm docela.