C. D. Payne - Mládí v hajzlu, Mladík v odboji (Deník Nicka Twispa)
Z anglického originálu Youth in Revolt přeložila Tamara VáňováJazyková korektura Miloš Voráš (Iane, kniha s korekturou, knihaskorekturou awww)
Ilustrace na obálce C. D. Payne
Vydalo nakladatelství Jota
Věnováno Joy
1) Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Na začátku školního roku jsem měla tu čest setkat se s autorem a vidět jednu jeho knihu (Neviditelný) v řekněme zdramatizované verzi. Napsala jsem o tom tuším článek, počkat... tady, jo. To mě dokopalo k tomu si od něj něco půjčit, konkrétně Holubí Mambo (KMM jsem na ni ale nedělala, kdybych je měla dělat ze všech knih, co přečtu, nemám na blogu nic jiného.) a protože ta knížka byla skvěla (lepší než tahle, fakt si ji přečtěte), půjčila jsem si další. Mládí v hajzlu je série o tuším třech dílech, tohle je první s názvem Mladík v odboji, druhý je Mladík v okovech a třetí Mladík v exilu. V ČR jsou jeho knihy skutečně velmi oblíbené, hlavně tyhle, takže možná znáte.
2) Definujte knihu jedním nebo dvěma slovy (přídavným, podstatným)
Sračky.
(Sakra, jestli mám tohle použít jako čtenářský deník, budu muset vymyslet něco jiného... ehm...)
(Třeba 'facepalm'.) (To mi sice učitelka zas řekne, že to není česky, ale co.)
3) Definujte knihu jedním slovem (slovesem/citoslovcem)¨
Pohnojit. (Kdybych mohla dvě, bylo by to žít.) (Žít a všechno pohnojit. Jo.)
4) S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo nechtěla být
No, vzhledem k tomu že je to deník, nejsou tam ostatní postavy moc vykreslené. Ono to ani není podstatné, nejde o to, teda ne moc, jací přesně ostatní jsou, ale o to, že se tam pořád něco děje a jak se uvažuje a co je důležité a na ničem nezáleží. A Nick je... sice někdo dost odlišný ode mě, ale myslím, že můžu říct, že ho chápu. Chápu tu nutnost postavit se všemu, čemu se postavit jde, a to zatracování ostatních a okolí a všeho, tu nechápavost, jak tenhle svět vůbec může fungovat, mírnou schízu (okay, ta na konci docela slušně vygraduje v současnou existenci dvou osobností, ale to spoileruju) a znechucenost životem dospělých, který vlastně nic není, i když bych se nechovala jako on a nedělala věci jako on. Přesto... mě to baví, protože vím, jaké to je, víceméně, i přes to, že Nick žije někde v... - osmdesátých? devadesátých? kniha je napsaná '93, tak asi někde na hraně - a většinu knihy je mu čerstvých 14.
5) Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum
Asi, že je to takové lehké, typická odpočinková četba. Nemusím u toho téměř vůbec přemýšlet, sem tam je to vtipné a sem tam je to akční a občas jenom kroutím hlavou... takové poklidné čtení, nevyvolává žádné pocity schízy a zoufalství a nepřivádí mě k šílenství tím, že něco nedává smysl. Po nějaké době žádný psychologický horror (následujícího půl roku nechci vidět nic od Kinga, mám toho celkem dost :D), yapaa!
Přemýšlím, jestli si vůbec přečtu další díl... možná ano, ale až zase za nějakou dobu.
6) A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovateli/spisovatelce), ale třeba i v chování postav
Je to přehnané. Ze začátku knihy se dá autorovi docela dobře věřit a vlastně to působí trochu jako taková ta literatura, snažící se zachytit nějakou část společnosti v nějaké době (kterou mám ráda), nevzpomenu si na odborný název, ale jak příběh postupuje... nevím, jestli panu Payneovi (jak se to sakra skloňuje?!) došly nápady, které dokážou vzbudit dostatečnou pozornost, nebo se moc napil skotské nebo psal po čtyřech dnech bez spánku (nechtějte vědět, jak po nich vypadá Hifi...), ale najednou začalo být jasné, že tohle se prostě nikdy nestalo a pak už jsem měla jenom obočí permanentně někde na vrcholu hlavy. Což je škoda.
Konečné hodnocení: 67%
Uvažuju, zda si vůbec přečtu další díly... možná zase až po nějaké době, kdy budu chtít oddych od velkých myšlenek.
Žádné komentáře:
Okomentovat