pondělí 7. října 2013

Jak Henry k jizvě přišel aneb Co všechno se dá zkazit při přípravě lektvaru

Zdravím, babies!
Zítra v půl osmé ráno nastupuji do nemocnice (doufejme, že už nejsem nemocná a opravdu mě přijmou), takže se nejspíš pár dní neozvu. Proto vám sem házím "domácí úkol", který jsem stvořila do Hočka - RPG Bradavic. (Není problém číst i pokud nejste fanda Harryho Pottera ;)) Je to vlastně povídka, trochu recese, trochu... můj pičatý humor, však víte.

Zadání: Napište mi nějaké vyprávění o někom, kdo porušil zásady přípravy lektvarů. Jak je porušil? Co se mu stalo? Byl potrestán? Povolte své fantazii uzdu a popište to co nejbarvitěji.




Jak Henry k jizvě přišel aneb Co všechno se dá zkazit při přípravě lektvaru


Rád bych před samotným úkolem zase pár připomínek, pokud to nevadí: Rozhodně jsem neměl v plánu být tak... sarkastický... a vůbec. Ale nějak se mi to zvrtlo. Takže abyste si nemyslela, že ten úkol sabotuju! Jen se mi nechce ho psát znovu... bolí mě ruka. Jestli škrábu *ano, úkol je opravdu sotva čitelný*, tak se omlouvám.
Taky nemám nic proti Zmijozelu! Znám odtamtud dokonce jednu fajn holku, co se mě pokoušela sníst!
A taky nic není Jonasova vina. Myslete na to. Nic není Jonasova vina. Řekněme, že byl v té době třeba nemocný a také pomáhal skoro celé třídě, dobře? Žádné výčitky k Jonasovi!
~
Henry by se mohl zdát být úplně obyčejným studentem Zmijozelu, to by to však nebylo správné hádě, kdyby sem tam neprovedl nějakou tu lumpárnu či porušil pravidlo. Jednou se mu však podařilo něco tak nevídaného, že ještě teď si o tom povídají obrazy na schodišti (na druhou stranu, je něco, o čem si obrazy na schodišti nepovídají?) a profesoři dávají tento příklad studentům jako varovný a odstrašující.
Inu, stalo se to takhle: Henry přišel na normální hodinu lektvarů, samozřejmě pozdě. Proto si ochranný hábit, který dnes museli mít, jelikož lektvar, jež probírali, při přípravě prskal, nasadil jen v rychlosti a ani ho nezapnul. Místo ochranných brýlí si jen shrnul na oči své letecké, které ostatně nosil neustále místo čelenky - jeho vlasy byly totiž dlouhé až pod ramena, temně hnědé a husté; také to byl velký fanda létání a vůbec všech košťat, pokud s nimi zrovna nemusel zametat.
Už při výkladu nedával pozor a házel kousky zmuchlaného pergamenu po svých spolužačkách, nutno podotknout, že tím se mu nepodařilo docílit toho, aby některá z nich přijala jeho pozvání na rande. Postup si nejenže neopsal, nýbrž ani pořádně nepřečetl, spíš ho jen tak zběžně prolétnul. Když měli konečně začít s přípravou lektvaru, postavil si kotlík co nejblíže svému kamarádovi ze třídy - Jonasovi. Jonas byl milý a hodný blonďatý hoch (pročež nikdo nechápal, jak se ocitl v zelené koleji, když i ty vlasy má žluté, ale budiž) (Možná byl Moudrý klobouk trochu senilní už v té době...). Blonďák pomáhal Henrymu s úkoly - tedy, spíše je dělal za něj - a vůbec byl tak trpělivý a neúnavný v pokusech udělat z Henryho životaschopného kouzelníka, že byl vlastně jeho jediný přítel. Ostatní už jenom marně kroutili hlavou, a to i v případě, kdy klidně holou rukou sáhl do připravovaného lektvaru (kde byl v tu dobu naštěstí jen pampeliškový výluh a jakýsi rozemletý kořen), protože mu tam spadl nůž po tom, co vystrašeným spolužačkám předváděl, že je Jack Rozparovač. Poté, co mu Jonas nůž sebral, se urazil a chvíli se snažil i soustředit na danou práci, předstírajíc, že se s Jonasem nebaví. To byla chyba. S nožem byl méně nebezpečný než bez něj, zato nudící se a ve třídě plné přísad. (Jonas si tuto chybu vyčítal ještě čtyři roky poté a náležitě se z ní poučil - přinutil Henryho odhlásit se z lektvarů.) V Henryho hlavě se zrodila myšlenka, že by mohl svůj lektvar o něco vylepšit, a proto, když se nikdo nedíval, hodil do svého kotlíku sušený list mandragory, který samozřejmě v popisu vůbec nebyl. Chvíli se nic nedělo, ale Henry měl ze svého nápadu takovou radost, že přihodil ještě pár švábích očí, přilil dračí krev a ani Jonas neví, co ještě. (Za normálních okolností má podrobné informace o každém jeho kroku.) Lektvar nabral pochybnou barvu, zhoustl a místo prskání spíš bublal, ale Henry tak jako tak neměl páru, jak by měl vypadat správně. Usoudil, že jeho super vylepšený lektvar je hotový, nalil ho do dvou flakónků - jeden si chtěl vynést ze třídy sám pro sebe, ten si schoval do kapsy hábitu, a druhý potřeboval odevzdat profesorovi k ohodnocení. Odešel se zbytkem lektvaru k umyvadlu, do kterého kotlík jen tak pohodil, přeci ho uklidní Jonas, ale ze zvědavosti... namočil do svého počinu prst a oblízl ho.
Pak se začaly dít VĚCI.
Henry zbledl, následně jako správný Zmijozelec zezelenal a pak zase zbledl. Jeho tvář začala dostávat jakousi gumovitou texturu a roztékat se jako vosk. Podíval se do zrcadla nad umyvadlem a tohle všechno viděl - lekl se, zavrávoral a rozeběhl se k Jonasovi, který za takových situacích většinou věděl, co dělat. Jenže po cestě se mu cíp rozepnutého pláště dostal k jednomu z plamenů pod kotlíky a vzplál. Někdy v tu chvíli si ho začali všímat i ostatní spolužáci a uhýbali mu z cesty, jak to jen šlo, aby spasili holý život. Henry byl vystrašený, roztékal se, hořel mu plášť a řítil se na Jonase.
Jonasův křik ve chvíli, kdy toto zaregistroval, donutil celou třídu posléze zajít na ošetřovnu s poškozenými ušními bubínky a stal se legendárním. Šafár zaznamenal na příští týden snížený výskyt rarachů v Zapovězeném lese, kteří se tak hrozného jekotu zalekli. Buclatá dáma se urazila, neboť v tu dobu opět zkoušela rozbíjet sklenice hlasem a od té doby bylo každému jasné, že kdyby Jonas jen trochu chtěl, vysklil by Bradavice.
Tentokrát však naštěstí praskl akorát jeho flakonek, když ho upustil na zem. Učitel, který po takovém poplachu okamžitě přispěchal, uhasil hořící plášť a napůl gumového Henryho odtáhl do svého kabinetu. Co se dělo tam, nikdo neví (možná Jonas), každopádně ven už Henry vyšel jen s malou jizvou na prstu, jež do lektvaru namočil, jedním z nejhorších trestů, jaký kdy byl v Bradavicích udělen, a nedostatečnou za práci v hodině. Také připravil svoji kolej o rovných čtyřicet bodů a byl na dva týdny podmínečně vyloučen.
Z toho by mohlo vzejít několik krásných ponaučení pro další a další generace, které po tomto studentovi přicházejí do Bradavic se zájmem o studium lektvarů.
Takže, co udělal Henry špatně?
...
Všechno.

James P. Williams, I. ročník
________________________________
NonRPG: Já... se vážně moc omlouvám. Nevím, co to do mě vjelo. Budiž mi přiznáno k dobru (aspoň ze strany výčitek svědomí, že to Jamiemu úplně kazím) alespoň to, že jsem se u psaní moc dobře bavila...

Tohle je důvod, proč mě nikdy neměli naučit psát.


A co na to profka?

Stoprocentně jedna z nejlepších prací, co se mi dostala. Opravdu skvělé. Naprosto jednoduchý děj, krásně zpracovaný a rozvynutý do detailů. Nejde dát nic jiného, než vynikající. 
(Přesto si neodpustím drobnou pohoršující poznámku - kdyby mě příběh tolik nebavil, asi bych ho přestala číst už po nadpisu - příště bych prosila čitelnější písmo!!)


Btw, vynikající je ještě lepší než výborný, jakási podtržená jednička s hvězdičkou. Mimochodem, dala jsem si záležet na tom, aby tam opravdu byla všechna pravidla, jež se nacházejí vypsaná ve výkladu a které stanovilo "naše" Ministerstvo kouzel, konkrétně to jsou:
1. - Kotlíky na stolech jsou od sebe v dostatečné vzdálenosti.
2. - Pozorně si každý přečte postup při výrobě lektvarů.
3. - Do kotlíků NIKDY nestrkáme ruku či jiné nežádoucí předměty a přísady.
4. - U prskajících a bublajících lektvarů používáme bezpečnostní brýle.
5. - Lektvary NIKDY nepijeme bez předešlého pokynutí vyučujícího.
6. - Hotové lektvary NIKDY nevynášíme ze třídy.
7. - Zbytky lektvarů vždy precizně odstraníme.
8. - Výroba lektvarů vyžaduje maximální soustředění (žádné postrkování, žduchání a jiné vylomeniny během hodiny)
9. - Při jakékoli nehodě okamžitě informujeme vyučujícího.
10. - Vždy vyrábíme jen lektvar, který nám zadá vyučující.



Tak co, pořád chcete být kouzelníkem v Bradavicích?

3 komentáře:

  1. Ohh, skvelé, teraz mám chuť zlupnúž všetky HP knihy a filmy na jedno posedenie. :D
    Celý čas sa uškŕňam, asi budem mať kŕč v hube.
    Vždy som si myslela, že ten klobúk je tak trochen mimo alebo áno, že senilnie ale, že urobí až takú hrubú chybu v prípade chudáka Jonasa, to ma dostalo. Bifľomor /alebo Mrzimor, ako chceš/ prišiel o svoju hviezdu. A moja mienka o Slizoline (vždy sa mi viac páčilo to čeké Zmijozel) sa otriasla v základoch, na malý moment. Chápem, že výnimky pravidlá potvrdzujú ale ten klobúk by sa MAL rýchlo uvedomiť, lebo pôjde do...do...na smetisko pre nepoužiteľné hovoriace klobúky!

    Čítanie som si veľmi užila a ku koncu ma dostalo, keď som prečítala vetu: "Lektvary NIKDY nepijeme bez předešlého pokynutí vyučujícího." po prečítaní vety, ktorú som mala vedieť už dávno na chémii: "Don´t taste anything in the lab!" :D

    OdpovědětVymazat
  2. Moje maličkost si dovoluje přepsat jsem svůj úkol na dějiny magie.. Zřejmě se budu muset víc snažit :x

    Dějiny magie jsem si vybrala z prostého důvodu. Baví mě historie, ať už je to lidská historie, nebo vývoj praček. Zajímám se o to, jak šla doba, co se dělo, jak to skončilo a co se kvůli tomu změnilo. Na některé změny jsme přišli až po čase, na některé skoro hned. Proto mě velmi zajímá to jak jsme se dostali až sem a co se muselo udát, aby tady mohla být a psát tento úkol. Kolik lidí se muselo mezitím narodit, kolik hrdinů zemřít. Jak moc je tato doba odlišná od té před sto lety a jakou cestou se vydali ti, o kterých slýcháme samé báječné příběhy.

    OdpovědětVymazat