pátek 25. ledna 2013

Prolog

[Přeneseno původně 27. srpna 2012]


Pod perexem vás čeká prolog nové Edge, přejmenované do češtiny na
Nekonečno se značí ležatou osmičkou.
Enjoy.


"Čau. Jmenuju se Hugo. Jo, já vím, blbý jméno."

Přesně tohle napíšu na papír a připadá mi to jako ten největší výsměch na světě. Jako, jasně, představování nesnáším, je to fakt hnus, ale... když už nic jinýho, sloh mi vždycky šel. Docela. Prostě, to poslední, no dobře, ne úplně poslední, ale - sakra. Hele. Jednoduše teď budu muset něco napsat, protože nechci a nepotřebuju, aby mě novej učitel na anglinu nenáviděl hned od první hodiny, nebo, v tom lepším případě, mě měl za totální neschopný pako a vůbec, aby si mě nějak zapamatoval, vlastně... by mě mohl docela dobře ingorovat a bude to fajn, rozhodně si nemůžu dovolit, aby si na mě někdo z novejch zase zasednul, jinak budu pěkně v háji. Ale tenhle vypadá dost v pohodě.

"Nějaký problém?" ozve se za mými zády a já okamžitě ztuhnu. Sakra. Sakra!

"N-né, vůbec žádný," odpovím ne zrovna věrohodně a natočím se na židli tak, abych viděl právě na novýho angličtináře.

"Nějak nepíšeš," kývne k mýmu papíru, kde jsou pořád jenom ty tři nesmyslný věty.

"No..." polknu a pokusím se ne zrovna nenápadně těch pár vět zakrýt rukou. Asi by to chtělo odpovědět. Ale co si k němu můžu dovolit? … Upřímnost nade vše, ne? "Nesnáším představování se, obzvlášť, když nevidím přímou reakci toho, komu se popisuju." A taky moc nevím, kdo jsem, abych to mohl říct. Totiž, to jako že nemám vlastně skoro nic, co bych chtěl s někým sdílet.

"Tak pojď, dáš si to jako mluvní cvičení," vypadne z něj a já zůstanu jenom zírat, i když mě trochu tahá za rukáv směrem nahoru, asi bych se vážně měl zvednout z tý židle, nebo ho naštvu ještě víc. Ne, počkat, nevypadá naštvaně. Ani zlomyslně, nebo tak něco. Prostě... mi to fakt jenom chce ulehčit, když jsem mu to řekl?

Jednou rukou se zapřu o desku stolu a vytáhnu se na nohy, přičemž trochu odsunu židli, která narazí právě do učitelovy nohy. No sakra, já fakt jsem totální pako, tohle není možný.

"Omlouvám se," pípnu jak devítiletý dítě.

"V pořádku," zavrtí hlavou a dokonce se - usměje. Jak se někdo takovej dostal na tuhle školu?!

Cítím pohled téměř celý třídy upřenej na nás dva. Vyklopýtám do uličky a zdolám maraton při vyhýbání se naházenejm taškám a báglům. Teprve, když se nejistě zastavím před tabulí, uvědomím si, že s sebou mám i ten papír, jenže na něm nic použitelnýho, chci ho odložit na první lavici, ale tam už někdo sedí a nebudu to nikomu dávat mezi učebnice - jenže už vůbec to přece nebudu dávat na učitelskej stůl - a už v žádným případě to nevyhodím, už tak mě ten angličtinář musí nenávidět! Takže list papíru zůstane v mojí ruce a já si připadám jak šprt s referátem. A do toho na mě pořád všichni zíraj, zkrátka skvělý.

"Ehm..." začnu a trochu si odkašlu. Teda, nevím, jestli se tohle dá považovat, jako že jsem začal. Zabloudím pohledem po třídě, nějaká nápověda? Heh, v divadle vždycky bejvá, by ji sem mohli dát taky.

Zastavím se u učitele, uvědomím si, že si ani nepamatuju, jak že se to jmenuje. "Tadyhle váš spolužák se nerad představuje na papír, umožňuji mu tedy představit se nám vyřčenými slovy. Poprosím vás o pozornost, nemyslím si, že mi toho napíšete tolik, aby vám to vadilo. A kdo bude chtít, může si to potom zkusit taky."

No, to jsem zrovna vědět nepotřeboval. A už vůbec jsem netoužil po pohledu tentokrát už fakt totálně všech, dokonce i těch polospících v zadních lavicích.

Znova se zadívám na učitele, prosebně a trochu zoufale. Za co, za co? Kývne k mýmu papíru.
Jasně, vážně úžasnej nápad, říct jim zrovna tohle.

"Čau. Jmenuju se Hugo. Jo, já vím, blbý jméno."

2 komentáře:

  1. No.. to má .. za trest?

    Soucítím s ním :-). A pana učitele už bych v duchu trhala na kusy. Ehm, no dobře, třeba je to jeho jakási taktika. Nechám se překvapit :-D. vladous

    OdpovědětVymazat
  2. Ah, ty to vážně čteš! Páni. Děkuju.
    Původně měl mít ten učitel ještě nějakou roli, no ale nevím :DD

    OdpovědětVymazat