[Přeneseno, původně 1. července 2012]
Už tak dvě až tři hodiny se přemlouvám k napsání článku. Ne, že by se mi nechtělo, jen... mě bolí břicho a hlava a je mi sakra tak strašné vedro.
Miluju Lostprophets. Miluju Iana. Miluju ty texty. All this anger when you attacking me! A miluju Keigh. A miluju Ianovy rty. (To nemá znít tak úchylně, jak to zní. Ale vážně, projeďte si někdy jeho fotky, nebo mi o ně napište - mám celkem slušnou zásobu... - a uvidíte, že on je prostě pořád tak divně špulí... ale nevypadá to tak debilně, jako když to dělá kdokoli jinej. Prostě to na něm miluju. Nikdo jinej to neumí.)
A kvůli Keigh snad začnu mít ráda i růžovou, tye.
ÁÁÁ!!!
No dobře. Co jsem to jen chtěla? Jo, už vím.
Sakra, to je nějaké velké. No, nevadí. (Už jsem to zmenšila.)
Tu vázu jsem vyráběla já, ty růžičky taky. Váza keramická, vevnitř vyglazovaná, takže se dá normálně použít, kdyby se někdo ptal, a růžičky jsou z TwistArtu. Takovej... speciální papír. Hah. A vyráběj se tím v drtivé většině právě umělý kytky.
No, ale vlastně mi vůbec nejde o to, co na tý fotce je. Tahle fotka je totiž první, podržte se, úplně první, kterou...
...jsem upravila.
Taky to podle toho vypadá, že. Já normálně s fotkama nic nedělám, nechám je tak, jak jsou, jenom v Malování přidám podpis. Ale z nevysvětlitelného impulzu se mi teď prostě chtělo něco s tou fotkou provést. A tak jsem si hrála. No.
A teď abych šla dopsat tu povídku pro Keigh.
Achich ouvej, vedro, vedro.
Žádné komentáře:
Okomentovat