pondělí 7. ledna 2013

Vítej zpět, dětsky vyspělý způsobe uvažování


[Přeneseno, původně 15. března 2012]

Prostě...
si tak říkám...
že už...
zase...
nic nevím.

Píšu ti protože mi shází Tvoje síla
a Tvý pastelový oči...
Mám trochu strach že svět se rychle točí.
-Yeah, Tomáš Klus a jeho Dopis.
Právě o tom
to je...
Vítej zpět, dětsky vyspělý způsobe uvažování.
Je 15. března 2012. Doufám, že už to nikdy nebudu muset zopakovat.
Ve své podstatě optimistické Closer to the Edge vyměnila za Klusův Dopis. Při cestě na autobus přemýšlela nad divnejma věcma, který její mysl nedostihly už pěkně dlouho, jako třeba proč by se měla vracet domů.
Věděla to. Věděla, že to ví.
A rozhodla se dál žít, i když to tak kurevsky bolí.
No tak má znova rozervaný srdce, už tolikrát složitě sešitý, a co? Když to očividně nemá cenu, tak toho teda nechá. Nebude nic spojovat. Slepenej papír nikdy nevypadá jako nezničenej. A každej si radši vezme ten celej.
Popadla zapalovač aby měla větší jistotu, že už znovu neudělá stejnou chybu, přiložila ho k tomu rozervanýmu orgánu a bez výrazu sledovala, jak se jeho konec mění v popel, a pak jak oheň postupuje dál.
Slastně vdechovala kouř.

Už nikdy nikomu nevěř,

upozorňovala sebe samu, když se propadala do Totálního Temna.
Hlas její vlastní bolesti byl to poslední, co slyšela.

A dál už ji pronásledoval jen
malý černý pes,
který se stále smál.

Žádné komentáře:

Okomentovat