[Přeneseno, původně 25. března 2012]
A víte co? Tahle básnička je věnovaná všem, který miluju a který mi dneska tak pomohli:
Všem lidem z Otaku Bandy :3
(Převážně pak Ev a taky Ai (za otázky k Babičce) a koni, protože mi dělá takovou radost ^^)
A Jane(tte) ^^
*^.^*
Nikdo to nedokáže
ani nesmí,
mít jako ty tváře
když odchází dne záře,
mlčíš, však dokáže
tvůj pohled říct, co smí.
Někdy i více,
když slova ozáří svíce
tak, abys je viděl, a i mě
objeví se.
Možná nevnímáš, že se směješ,
ale tvůj úsměv má v sobě tu sílu
co každýmu nahlas přeješ
a tiše závidíš, v klidu
sedíš a nevíš přitom tajemství,
že ji sám rozdáváš svými křídly.
Že spadly jsme - bláznoství,
v okamžiku, kdy lidé neklopýtali,
ale courali se dlouhou ulicí touhy
jenže naše nohy
se právě dotkly jejího konce.
(Aniž bychom vyšli,
či ještě hůř, tu cestu si prošli.)
Chyběli nám zvonce,
takže si pokračujem
bojím se toho, že tentokrát to proběhnem.
Tak jakou to má cenu?
Nenapadlo mě ani ve snu,
že se budu někdy tak špatně ptát,
jen ty za to dokážeš stát.
___________________________________________________________
ŽIJ svůj sen!
Žádné komentáře:
Okomentovat