Jo, pouštím si teď Gives you hell, ale jde to mimo mě, nepomáhá to.
Rozhoduju se mezi čajem s zabijáckým práškem a spánkem. A vlastně nechci ani jedno.
Přikládám další básničku, inspirovanou písničkou Chemie od Xindla X a taky (hlavně) mnou samotnou, z doby, kdy to Jana neustále sjížděla a tím mě mimovolně nutila přemýšlet nad významem textu.
Kvalita nulová.
Možná jsem feťák,
tak na zdraví leták
mi dej
a pěj
na pohody melodický,
na psychický
výlevy, co neustávaj,
ani když lidi nevstávaj
a nechaj to bejt.
(Chce se ti blejt?)
Jo! Možná jsem plná těch hnusů,
co polykám vždycky, v klusu,
v běhu i bez pohybu,
schovaný v každým záhybu.
Totálně bez cností
sdělování starostí.
Cosi jako pomůcka k rozluštění: Není to kódovaný, ani maličko. Poskládaný z právě dostupných slov během dvou minut a v hodině (chemie, hah). A dva poslední verše řeknou asi nejvíc.
Apatie.
Žádné komentáře:
Okomentovat