[Přeneseno, původně 20. listopadu 2012]
Hif se fláká. MUHAHAHA.
Nechce se mi do školy. Strašně moc. (Nebojte, neulila jsem se, to mě čeká až ve čtvrtek. Dneska mám na desátou.)
Vlastně není tak docela pravda, že se flákám. Jen mám náladu pod psa. (Nechápu se. Mám konečně po čtvrtletí, dneska teda schůzky, ale jde tam otec, si toho nezapamatuje ani půlku, (eeeeh, bude se debatovat o tom, jestli pojedem do Anglie, doufám, že si nezapomene aspoň to) a kupodivu dopadlo docela dobře, na to, jak jsem byla po prázdninách mimo.) (No jo, to se někdo od 4. července těší zpátky do školy, protože je doma s batrem/matkou/otcem/králíkem a želvou, v horších (a častějších) případech kombinací, a pak bum, hele, on tam najednou fakt je, wha?
Nom, nevermind. Prostě mi něco je. Takže nemám na nic chuť (Ne k jídlu. Ale to taky, hm, hm.) a když už náhodou něco vytvořím, hned to zavrhnu nebo rovnou zničím, protože jsou to strašné kraviny. (Jako třeba ta moje včerejší písnička *odkašlání*) (To né já, on mě ten klavír vždycky nějak zblbne.)
Nom. Hodím vám sem aspoň pár fotek tuším z léta, ale jistě to nevím. Místem jest Jablonec ^^' Je to spíš takové dokumentační. Každopádně nás to s Janette tehdy dost slušně položilo na zem.
Nejsou podepsané. Jsem líná a taky jdu na nějakou slabou čtvrthodinku na bus a ještě, resp. už zase akorát ležím v posteli. Nějak jediné, čeho jsem byla schopná, bylo vzít si prášky, uvařit si čaj a navlíct si an krk šňůrku s lahvičkou od Ai.
Bájo.
(Edit 8:58: Jáj, teď jsem si uvědomila, že je tam značka. Nevadí to nějak, ne? Jako jasně, že mě nezavřou, ale... eh, přemýšlím fakt nad blbostma.)
Žádné komentáře:
Okomentovat