Tak zase jednou bez lží, děkuji pěkně, prosím, posaďte se, ano, káva je na stole, ne, to není pravá kůže na té sedačce, nebojte, ano, skutečně, já jsem pravdomluvný člověk, když mám maliny.
Jsem jedním z tisíce,
jsem, ale nevím kým.
jsem, ale nevím kým.
(Tomáš Klus, Balada)
Ano, je smutné, když jste sami sebou. Protože potom jste většinou... nikým, naprosto nezajímavou osobou, nebo naopak, zjistíte, že nejste, že nevíte, co vás baví a jaká je vaše oblíbená barva a koho máte rádi, protože zjišťovat to není těžký (jak si nalháváme), je to jen nežádoucí. Nezajímá nás vlastní já, protože masky jsou zajímavější a u ostatních oblíbenější než my.
A potom se ztrácíme.
Když budeš hodná
naučím tě číst
naučím tě číst
mezi řádky.
(Chinaski, Dlouhej kouř)
Nemám ani jeden fakt, který bych vám sama o sobě mohla říct, protože o sobě nic nevím. Neznám svoje pravé jméno, svou barvu vlasů. Je hnědá? A jak to víte? Jo aha, vy jste se podívali. No to je hezké. Já si ale myslím, že mojí podstatou je mít moje vlasy uměle bílé a dělat jim proužky sprejema z papíráku podle oblečení. Co prosím? - Aha, jak že to vím. No, nevím. Myslím si to. Možná je to jeden fakt, který o sobě vím. Ale vy mi to vymlouváte, takže, kdo to rozsoudí.
Ach, prý že normalita, ano? No, a kam odešla, nevíte? Hledám ji už pár dní, abych jí mohla vrazit pár facek, protože mezi ní a všednost s nudou dávám rovnítko.
Chceš slyšet tajemství? Já jsem já a
Žádné komentáře:
Okomentovat