Udivuje mě její velikost
a fascinuje mystičnost,
pobuřuje nechutnost
a znechucuje pravdivost,
chvěje se mnou zlost,
a celá ta skutečnost
vzbuzuje úzkost,
připomíná pomíjivost,
zatracuje celistvost,
vyzdvihuje konečnost
bez naděje na moudrost,
bez nároku na soudnost,
vnímám teď tu osudnost,
nezbyla jí žádná ctnost,
uvnitř chvěje se vroucnost,
nesnáším tu nestoudnost,
ale nemám nikdy dost,
zabíjí mě reálnost,
jaká krásná vulgárnost.
uvnitř chvěje se vroucnost,
nesnáším tu nestoudnost,
ale nemám nikdy dost,
zabíjí mě reálnost,
jaká krásná vulgárnost.
Udivuje mě její lidskost
a fascinuje bělost.
Mrtvost.
Jasnost.
Ubohost.
Světelnost.
Jedovatost.
Vznosnost.
Hnilobnost.
Nádhernost.
Přitom je to jen jedna jediná lidská kost.
A dost.
OdpovědětVymazat