K posledním pár článkům

Je nemalá pravděpodobnost, že jste si nevšimli, že jsem právě naházela na blog sedm článků. Všechny se týkají knih a jsou zařazeny do nedávno vzniklé rubriky O knihách, kam jsem dala i dříve vydávané Knihy v mých myšlenkách a články týkající se Knižních adopcí.
Důvod je prostý.

Svoje čtenářské deníky si uchovávám, alespoň od té doby, co je mám v elektronické podobě, jedná se tedy o ty novější. I tak ale nemůžu říct, že by všechny byly... jaksi... mou osobou považovány za dostatečně kvalitní na to, abych je později mohla ještě použít (možná z nic čerpat, ale ne je použít). Proto jsem chtěla nějak oddělit ty, které považuji za opravdu dobré, a vystavit je tady na blogu. Udělám tak taky s každým dalším, který napíšu, pokud se mi bude zdát dostatečně kvalitní.

Aby bylo jasno. Ne, nedělám se lepší než ostatní a nestavím svoje poznámky tak vysoko, ne výš než ostatní rozbory. Jsou ale především něco jiného, než co je normálně na netu k vidění. (Nemůžu také ignorovat, jak moc je z nich moje češtinářka nadšená a jak se na ně těší a dopředu se mě vyptává, co čtu, aby věděla, o čem si přečte ona. To mě vede k přesvědčení, že za to možná stojí...?)

Další věc. Pokud budete na netu hledat děj, postavy a obecně přijaté poselství, inu, najdete ho všude. Proto jsem podobné věci ze svých čtenářáků vynechala a na blogu zveřejňuji pouze svoje poznámky k dílu. To proto, že právě ty nikdy nenajdete a protože právě ty jsou nejdůležitější. Moje letošní deníky dokonce neobsahují nic jiného, protože když už se na stránku rozepíšu o tom, co si o knize myslím, nemám chuť na dalších dvou stranách rozbírat děj, vypisovat postavy a podobně. To lze najít všude a učitele to tak jako tak nezajímá.

(A taky se pak cítím blbě, když lidi odevzdávají obří nadpis plus pět řádků roztahaného rukopisu
a já tam ty vytisklé listy popsané Timesem dvanáctkou.)

PS: Zveřejnila jsem je od těch, které přeci jen považuji za slabší, takže na Idiota jsem nejpyšnější a Shakespeara jsem odbyla nejvíc. (Shame on meee.)