středa 11. března 2015

Konec! - Bonus k 3. kapitole

Aby byl jasno, ačkoliv je tohle moje práce, já za nic nemůžu, jasné? Aki si vymínila, že tohle prostě zveřejníme, takže... to zveřejňuju. Jo. #logic

Aby bylo jasno. Jedná se o ukázku, jak Hifina standartně píše. Když totiž nejsem s něčím spokojená, hned to nesmažu, ale odcentruju to dolů a nad tím začnu psát znovu, abych z toho, co se chystám smazat, mohla trochu čerpat v novém pokusu. Navíc píšeme do jednoho dokumentu, takže na mě pak Aki na konci reaguje, čili, no... takovéhle... podivnosti... pak vznikají dost často. Ehm.

Čtení na vlastní nebezpečí, je to děsně sprosté, protože když píšu, pořád nadávám. A to dost.



Ok. Jdeme na to.
SRAČKY STRANOU.



HELP JSOU ČTYŘI RÁNO A JÁ NAPSALA VELKÉ HOVNO A CHLAPEC MI POŘÁD JEŠTĚ PÍŠE



Naruto se skutečně poslušně nehnul z postele, přesně, jak po něm Sakura chtěla. To mu ale nezabránilo se na ní posadit, poskládat nohy do tureckého sedu a vyhlédnout ven z okna.



Konoha se rozkládala daleko a vypadala... šťastně.  Se všemi těmi paprsky tančícími po střechách budov a dětským smíchem, se spoustou parků a stánky vonícími zmrzlinou.



nope nope nopity nope



Do okna Konožské nemocnice zafoukal jemný letní vánek a pokusil se alespoň trochu zchladit Narutovy rozpálené tváře. Ne že by tom plavovlasému chlapci nějak zvlášť záleželo. Zvykl si nevnímat ani příšerné vedro, které škvařilo mozek a zbavovalo jej funkce normálně přemýšlet, ani mrazivý chlad, který svou ledovostí až pálil. Prošel si peklem, celé dny balancoval na vrcholu nejostřejších vrcholů, strávil týdny nepřerušeným tréninkem, při kterém musel kontrolovat stovky svých já najednou.



Ale nic z toho nestačilo.



Povzdechl si a znovu vyhlédl z okna. Vítr trochu zesílil a zanesl k němu NĚJAKOU PIČOVINU JÁ NEVÍM




Tak mě napadá, že bych si měla jít vyžehlit. Ale nevím, jestli to ve tři ráno není moc blbé.



Bylo to… dlouho. Naruto už se ani nepamatoval přesně, kolik dní uplynulo od doby, kdy se naposledy za své přítomnosti v Konoze cítil jinak než příšerně. Svým způsobem bylo nejlepší být někde na misi - ať už na té, co mu zadala Tsunade, nebo na nějaké, jež si sám vytyčil, protože se zdálo, že by mohla vést k Sasukemu.



HOVNO VŠECHNO ZNÍ DĚSNĚ



jebu na toooo



V konoze ještě stále trochu foukalo. Jen díky tomu se dalo vyjít odpoledne ven, aniž by se všichni UŠKVAŘILI JAKO POJEBANÍ HUMŘI.



Naruta taky bolelo bříško.
Kecám, měl hlad jako svině a proto nedočkavě čekal na ramen.
Až mu spadne z ramen.
Tralala.
Yay.



actually i kinda took screenshot of it.



of what, love?
babe talk to meeeh?
WHAT SCREENSHOT HEY



Jsi kouzelná, love :D


seru na to.

3 komentáře:

  1. Oh. Proces vzniku uměleckého díla v přímém přenosu, to se mi líbí.

    Pojebaní humři.

    OdpovědětVymazat