Macbeth
Autor:William Shakespeare
Překlad: Erik A. Sládek
Doslov: Alois Bejlík
Vydal: Odeon jako svou 3639.
publikaci v Praze roku 1978
Poznámky:
Jako každé Shakespearovo dílo se i
Macbeth čte velmi dobře a rychle, jazyk je květnatý a bohatý,
ale ne nijak kódovaný, zašmodrchaný nebo těžko srozumitelný.
Je zde spousta úderných, rázných slov, které ale vhodně
doplňují delší, více básnické a umělecké věty. Čtenář je
velmi snadno vtažen do děje, který se před ním odehrává velmi
živě, protože ho nezdržují věci, nad kterými musí zdlouhavě
přemýšlet, na druhou stranu ho ale neubíjí stereotyp stále se
opakujících nudných slov.
Vzhledem k tomu, že obyčejně bývají
Shakespearovy tragédie (a ostatně i komedie) dosti rozsáhlé,
překvapilo mě, jak je Macbeth krátké dílo. Možná je to ale
jenom dobře. Díky malému prostoru, na kterém je celý příběh
vykreslen, je jeho myšlenka o to údernější a osudy Macbetha i
ostatních postav o to více přiblížené. Možná, že kdyby
Shakespeare napsal všechna svá dramata o podobném rozsahu, byla by
jejich poslání snáze uchopitelná a o to surovější, skutečnější
a zanechávající více dojmů a emocí. Ale to už je jenom má
domněnka. Každopádně, já jsem ráda za to, že byl Macbeth
napsán tak, jak byl, neboť se mi četl velmi dobře a díky tomu,
že mi zabral jen jeden jediný den, na mě působil o to víc a ani
jsem se neztratila ve jménech či ději.
Othello
Autor: William Shakespeare
Překlad: Jozef Kot (do
slovenštiny)
Vydalo: Vydavateľstvo Tatran v
Bratislave 1978
(porovnávám s Macbethem)
Poznámky: Měla jsem sice
slovenský překlad, což samo o sobě čtení lehce zhoršovalo, ale
i tak si myslím, že to, že jsem z Othella trochu zklamaná,
rozhodně nezapříčinilo jen tohle. Protože jsem od Shakespeara
četla nejprve Macbetha a až potom Othella, čekala jsem něco
trochu podobného. I proto, že jsou si rozsahově podobné, jsem si
říkala, že by to nemuselo být tak sáhodlouhé a ubíjející,
jako když jsem třeba nahlédla do Romea a Julie, ale přesto mě
Othello většinu času nudil. Uznávám, že možná, kdybych
dokázala lépe ocenit jazykovou barvitost v češtině, nepřišlo
by mi to tolik, ale tím, že jsem tentokrát skutečně primárně
vnímala děj a při jazyku se soustředila spíš na porozumění
(protože slovenština má bohužel stejně tak jako tak většinou
nekvalitní překlady a i toto je ten příklad – dokonce některé
části byly veršované a pak najednou nějaká část zase ve
verších nebyla a střídalo se to celou knihu, což si skutečně
nemyslím, že by takto byl psán i originál), takže mi celé drama
zhruba do tří čtvrtin přišlo jednoduše nudné (vím, že se
opakuji, ale lépe vystihující slovo pro to nemám) a až ke konci,
kdy dějová linka vrcholila, mě kniha dokázala docela zaujmout.
Ale začátek, kde se nejprve odjíždí na Kypr, řeší se
cestování, bouřka, Turkové a kdo ví, co ještě, mi to celé
přišlo jako spousta vycpávkových vedlejších dějových linek,
které mě teda moc nenadchly. Na druhou stranu, stále se kniha
četla rychle, pěkně, bez zádrhelů, je napsána srozumitelně,
nemusí se moc přemýšlet etc., viz. Macbeth, což všechno
oceňuju, protože přeci jen, nemůže být všechno hlubokomyslný
psychoanalytický román, nad kterým prosedíte čtvrt roku. (Ano,
tak trochu narážím na Dostojevského, ehm.)
Ale musím přiznat, že ve mně i
Othello dokázal aspoň občas vzbudit nějaké emoce, třeba na Jaga
jsem byla vážně naštvaná, ale vzhledem k tomu, jak surový,
úderný, přímý a neskutečný byl Macbeth... asi jsem neměla
očekávat tolik, no. Částečně moje chyba.
Žádné komentáře:
Okomentovat