(Vlastně je to i docela pravda, protože ty největší pičiny tam napsala Aki.)
Upozornění: Po přečtení budete vypadat asi nějak takhle:
Já vás varovala.
2.
kapitola - Voldemort nechť jde mu příkladem
Poprosíme
nyní laskavého čtenáře, aby spolu s námi přesunul svůj
vnitřní zrak z Konohy na místo o něco méně zajímavé, přesto
však v našem vyprávění nesmírně důležité. Totiž, abychom
naše čtenářstvo neochudily o všechny zajímavé aspekty příběhu
a zbytečně netlachaly pouze o stěžejních bodech statě tohoto
vrcholného díla literatury jednadvacátého století, dovolíme si
trochu potrestat jeho zvědavost tím, že ji krapet ukojíme.
Nyní
se tedy nenacházíme v prosvětleném nemocničním pokoji, ba ani v
rozpálených ulicích Listové, jež svou teplotou mohou momentálně
směle konkurovat i Písečné vesnici. Zcela naopak. Naše oči
spočínají na vlhkých, oslizlých, hrubě otesaných zdech
pochybné jeskyně. Ze stropu tu a tam spadne kapička vody,
obsahující značné množství rozpuštěných minerálů, jimiž
je celé naše okolí tvořeno. Občas se odněkud uvolní nějaký
ten kamínek, možná nás i uhodí do hlavy. Natáhneme-li ruku a
dotkneme-li se zdí, začnou se nám drolit pod rukama. A
přestaneme-li zatvrzele zkoumat takové nepodstatné detaily a
rozhlédneme se, možná si konečně všimneme dvou pochybných
postav stojících nedaleko od nás.
“Kurva,
Kabuto, podej mi tu katanu.”
“Tady
je, pane.”
“Ne,
tu ne, tu vlevo, jak je na ní Itachi.”
“Ehm…
pane, nepřeháníte to už trochu? Ne že by mě to nějak zajímalo,
ale… máte ho vyobrazeného i na zubním kartáčku.”
“Všichni
potřebují svého skalního fanouška.”
“Ale…”
“Tu
katanu, Kabuto.”
“Uhn,
samozřejmě. Tady je, pane.”
Švihnutí.
Říznutí.
Připlácnutí.
“Bylo
to nutné, Orochimaru-sama?”
“Ten
pitomý had se mnou odmítal komunikovat!”
Povzdychnutí.
Velice výmluvné povzdychnutí.
“Možná
se s nimi prostě komunikovat nedá.”
Pohled.
Polknutí.
“Možná
byste jen příště nemusel kusy jeho těla roznést po celé
místnosti.”
...
“Nebo
bych vám mohl pořídit antistresový míček?”
…
“Nebo
taky ne.”
“Kabuto,
dones další hadici”
“Mistře,
hadice není ženský rod od-”
“Kabuto,
dones mi tu línou kůži. Hned.”
Syčení.
Opravdové,
nefalšované syčení. Ne že by to něčemu pomáhalo.
“Sssssslyšššíííššš
mě, šššmejde?”
Nic.
“Kabuto!
Dones mi něco, co bude spolupracovat aspoň jako Sasuke.”
“Ale
Sasuke zrovna dvakrát nespolupracuje, Orochimaru-sama.”
“Aspoň
neignoruje celou moji existenci.”
“Od
toho tu máme jiné.”
“Uši
mám ještě v pořádku! Ještě jedno slovo a budu trénovat na
tobě.”
…
…
…
Švihnutí.
Říznutí.
Připlácnutí.
“Mistře-”
“Teď
ne, Kabuto.”
“Orochimaru-sama-”
“Teď
ne!”
“Pane! Došli nám hadi.”
http://www.anvilmediainc.com/wp-content/uploads/2013/12/ron-weasley-what-gif.gif
OdpovědětVymazat:DDD BYLA JSI VAROVÁNA.
Vymazat