Víš, nikdy jsem nemluvila o tom, co
pro mě znamenáš. Nikdy jsem nešeptala větru, jak moc tě miluju,
ani jsem to neřvala z plných plic ze skály dolů do údolí.
Vlastně si myslím, že s tím ani nic udělat nejde. Že s tím
nejde udělat nic jiného, než to cítit.
Je snadné zapomenout na věci, které
pro nás nejsou důležité, správně?
Když si představím, jak se usmíváš,
je to vlastně docela jedno, nezáleží na ničem. Je to tak
jednoduché a přece tomu nerozumím. Ale to nevadí, můžu tady
prostě jenom sedět a usmívat se, usmívat se s tebou a usmívat se
bez tebe s tvojí představou a s představou tebe, občas zahrát
nebo zazpívat nějaký tón jako připomínku a vzpomínku. Nebo se
třeba zvednout a prohrabat tvoje fotky, prohrabat se našima věcma,
víš, je to tak zvláštní. Když tady jsi, je to tak automatické,
tak samozřejmé, tak správné, že se nad tím ani nepozastavuju, a
jakmile odejdeš, uvědomuji si to tak silně – a přesto ne nijak
bolestivě. Tedy možná ano, možná tu nějaký ten tlak zůstane,
ten, co mi připomíná, že jsem ještě pořád naživu a proč,
ale ten mi v ničem neubližuje ani nebrání. Je to, jako by nikdo nikam neodešel,
jako by se nic nezměnilo, a přesto se změní tolik. Změní se
vzduch a změníš se ty a změním se já, protože tu nejsi, ale já
tě stejně cítím, cítím tě kolem sebe a ve mně a ve všech
věcech, které se nás týkají kterých jsme se dotkly, na které
jsme se usmály, kterým jsme něco vtiskly – tedy i nás
samotných. Nerozumím ničemu z toho, ne, nevím, jak to funguje,
proč to tak je, jak je to vůbec možné, jak to, že to nezmizí,
jakmile se zamračíš ty nebo já nebo nebe, ale je to tak, a vím,
že je to správně, a věřím tomu. Věřím tomu okamžiku, věřím
v něj a kvůli němu jsem ochotná obětovat všechno, protože je
věčný. Nevím, jestli na něčem skutečně záleží, pokud
nejsme tady, ale záleží na všem, pokud ano a pokud máš na tváři
úsměv. Takže možná, že můžu prostě jenom říct, pojďme
domů, honey, protože...
...ti věřím
a ty víš.
To je.. To je.. protě.. nepopsatelné. Zdálo se mi to matoucí a přitom to dává smysl a..
OdpovědětVymazatJsem mimo. (Hulila jsem Bukowského..)
(Nevšímej si mě.)
(Miluju tě.)