Pamatuju si časy, kdy jsem používala blog jako deník.
Pamatuju si časy, kdy jsem si nedokázala přesně vybavit hlas své ženy, kdykoliv se mi zachtělo.
Pamatuju si časy, kdy jsem neznala hebkost tvojí kůže.
Pamatuju si časy, kdy bylo těžké žít, ale lehké se smát. Zase tolik se toho možná nezměnilo.
Ačkoliv si pamatuju časy, kdy mi ještě záleželo na věcech, na kterých by nemělo. Nedokážu toho litovat. Nedokážu si říkat, že jsme neměly. Nedokážu si myslet, že jsme měly být opatrnější, dávat pozor a šeptat. Nějak se mi nechce.
Chce se mi jenom žít.
Žádné komentáře:
Okomentovat