Nevěřím
tomu, co se děje. Nevěřím tomu, co říkám. Nechci tohle vědět,
nechci nad tím uvažovat a přemýšlet, musím se dál tvářit, že
je všechno v pořádku a život je dokonalý a výjimečný a my si
ho musíme vážit, sakra, jasně, to jsou všechno ty pravdivý
kecy, tak je to správně, jedině takhle, protože všeznalí
dospělí mají vždycky pravdu, zažili přece to co my, úplně
stejně, ve stejnou dobu, jsou nám přece tak ohromně podobní se
svou válkou a problémy o jídlo a komunismem a soudržností, to
jsme úplně my.
Nemůžu
dýchat, svírá se mi hrudník. Potřebuju utéct. Potřebuju odtud
vypadnout, zdrhnout a někde se schovat, jenže sám před sebou se
nemůžu skrýt v další samotě. Musím pryč, musím někam, kde
mě někdo zachytí, ale nemůžu za Tonym, nemůžu pořád špinit
jeho život svým životem, nemůžu. Musím prostě jen někam jít,
musím něco udělat, musím něco zvládnout.
Stojím
uprostřed místnosti na vratkých nohou a mám pocit, že se všechno
každou chvíli zhroutí. Jen si nejsem jistý, kolik nezborcených
věcí tu ještě zbylo, aby mohly padnout. Nejspíš moc ne.
Zoufale se snažím dýchat, ale moc mi to nejde.
Zoufale se snažím dýchat, ale moc mi to nejde.
Z mobilu se do ticha ozvou tichoulinké tóny akustické kytary. Chasing the Sun. Chce se mi brečet nad tou výstižností a zároveň ironií tak moc, že padnu na postel a zabořím hlavu do polštářů, abych se na sebe nemusel dívat. Nemůžu, už nemůžu, sakra, už ne. Prosím, už ne. Přál bych si, aby to skončilo, všechno, ačkoliv vlastně ani sám nevím, co přesně. Ale už nemůžu. Nedokážu to, nezvládám to, nikdy nebudu normální a v pořádku a nikdy už se nebudu znovu tak smát, bezstarostně a důvěřivě a naivně.
We
tried to stay young
By
chasing the sun
Bože,
Bene, kdybys tak věděl. Snažili jsme se. Ale moc se nám to
nepodařilo. Nejsme mladí. Jsme milion let staré duše nesoucí na
sobě břímě všech těch let strávených v děloze vesmíru.
Měl bych se zfetovat.
You
blink for too long
To
je pravda, tak strašně moc. Proto všude chodíme pozdě. Nemáme
čas dohnat sami sebe.
And
all that I've lost and all that I've won
A
že je toho spousta. Nevím ale ani, co přesně. Nic, na co bych
mohl ukázat prstem. Nic, čeho bych se mohl dožadovat zpátky.
Všechno je tak strašně neurčité a přitom je to úplně jasné a
my vždycky víme, o čem že to nemluvíme, ale i tak dál zůstáváme
potichu a tiše trpíme.
Don't
mean nothing more
Pro
koho?
When
you open your eyes
and
they're gone
Uteklo
nám úplně všechno. A my nemáme čas cokoliv dohnat. Nemůžeme
se vrátit a napravit vlastní chyby, zvlášt ty, které nejsou ani
chybami, ani naše vlastní. Nemůžeme změnit minulost, ale jak se
pak dá ovlivnit přítomnost? Na budoucnost raději ani nemyslíme.
Nemáme na ni žádné právo. Nemáme vůbec nic, nezvládli jsme
ani udržet si to, co nám bylo věnováno, nic z toho, co nám samo
spadlo do klína. Zvedli jsme se a odešli od toho a teď to marně
hledáme a ono už to tu není a já už nemůžu, nechce se mi jít
dál a hledat a snažit se. Ben se mi snaží tichým, vyrovnaným
hlasem namluvit něco o tom, že jsme pořád ještě lidé a že
život stojí za to, že má nějakou cenu, že má obrovskou cenu,
much more than silver and gold, ale já už nemůžu. Jeho
šepot je pro mě příliš vzdálený. Nedokážu se dál namáhat, usilovat o cosi a pokoušet se, ale přitom se jen totálně ztracený
točit v kruzích a zakopávat o vlastní nohy, padat, snažit se,
třást se, znovu a znovu a znovu vstávat jen proto, abych znovu
bloudil a snažil se a zakopával a padal.
So
lost in my mind
I
tried to stay strong
Jo.
Snažil jsem se. Snažil.
...to
move on.
Moc
mi to nevyšlo.
Uf. 27 kapitol a stále jsme v druhém dni. Neuvěřitelný.
OdpovědětVymazatPřečetla jsem to vlastně v kuse. A pořád nevím, co s tím.
Chci, aby se něco stalo. Ale nevím co. Může tohle dobře dopadnout? Může tohle vůbec dopadnout? Pořád doufám, že může. Ten pocit, že možná ne, je totiž strašný.
(na blog jsem narazila naprosto náhodou, vůbec Tě neznám, ale máš vážně zajímavý styl psaní)
H.
OH MŮJ BOŽE NOVÝ ČTENÁŘŘŘŘŘ I LOVE YOU
VymazatAh, ehm, No Já vím. Haha. Humor. Sorry not sorry.
Znám ten pocit, Doufám, že to může dopadnout. Myslím, že to může dopadnout, Ale nevím jak. Chci, aby se něco stalo, ale bojím se, že se něco stane.
Děkuju, velice si toho vážím! :)