Konec! 06 - Nebo taky ne

Další intermezzo. Začíná už někdo chápat koncept? Ne? Nevadí, dáme vám aspoň sušenku zdarma.

Jelikož je potřeba se rozptýlit od našich milovaných Konožanů, tak se znovu přesuneme do naší útulné, zarostlé, polorozpadnuté a křivě postavené podzemní skrýše, kde náš Ó všemocný Orochimaru sídlí.

A Kabuto mu tam uklízí. (Ale to jsem vám neprozradila, okay?)

Já jenom tak, páč už to u něj mám na hraně, a nerada bych, aby mi zas zpřeházel (Hif: složku s pornem?) nervy, naposledy to stačilo. Ani nevíte, co to je.  (Hif: nervy? Nemám, no. Mít za dítě tebe je duševně velice náročné.) (Kušuj tam vzadu, já jsem dokonalé dítě.) (Dokonale duševně náročné, tak tak.) (Že já to řeknu Jolly.) (... dyť už su ticho) (tak, tak)

Au, já su si namočila ruku do čaje.

A Kabuto taky. Před týdnem, když vařil Ó všemocnému Orochimarovi večeři, ačkoliv mám pocit, že ta voda byla trošku teplejší, ne-li vařící. Ouch.

Ale Orochimaru-sama byl tak hodný, že mu to i pofoukal. Sasukeho Katonem. Double ouch.

Anyway, když už jsem vám teda prozradila Kabutovo další tajemství, tak to asi trochu rozvedem, ne?

Jak už všichni víme, Ó všemocný Orochimaru, pán Hadů a Ochránce Tajemné komnaty, rozdávač pochybných tetování a Mistr Baf-um-Paf umění zdejchnutí se z boje, nebyl, stejně jako každý správný ninja, nijak rozmlsaný. Přesto. Kabutovy pokusy o vytvoření jakéhokoli jídla byly natolik nepoživatelné, že to nezvládl ani jeho hadí žaludek. A tedy, hleďte! Zde se nachází svědectví o tom, jak Orochimaru Kabuta umění vařiti učil, by pokrmy všeličné vytvářeti uměl!

“Kabuto, postav vodu na oheň.”

Katon!

“Kabuto, takhle ne.”

Suiton!

“Potřebujeme nový hrnec.”

…

“Mistře?”

“Ne, Kabuto.”

“Orochimaru-sama, prosím.”

“Nebudu si vařit sám! Prostě se to naučíš!”

“Ale vždyť jsem nic neprovedl!”

“To, co jsi mi posledně předložil na stůl, mělo sedm nožiček, a každá jedna z nich se mě samostatně pokoušela sežrat.”

Bum.

Prásk.

Kastról přistál na hlavě.

“Takové chování od jídla ve svém domě trpět nebudu!”

“Ale, vždyť ony se jenom snažily být milé!”

“Já tady rozhoduju, co je milé a co ne. A tamto milé nebylo. Takovou zradu bych čekal od Sasukeho, ale ne od tebe.”

“Mistře-”

“Padej do té kuchyně, než nebudeš mít jak.”

Polknutí.

Zakopnutí.

Třísknutí dveřma.

…

“A pak, že to nejde, Kabuto.”

“Ano, pane, samozřejmě, pane.”

“A ani to nebolelo, viď.”

“N-ne, pane,” přikyvoval Kabuto a třel si bouli na hlavě. Tou nezlomenou rukou. “Ani trošku, pane.”

V temném koutu místnosti zasvítily dvě rudé oči. “Je mi jedno, jak moc se bude snažit. Já to jíst nebudu.”

Orochimaru pokrčil rameny. “Třeba to tentokrát strčí do úst aspoň vězni.”

…

…

“Nebo taky ne.”