~V menu je nově tlačítko pro Bloglovin, btw~
~Píšu sračky~
***
Vyrostla před tolika lety
ze svých krásných dětských šatů,
ztělesnění nevinné čistoty
někdy touží po návratu
Je příliš snadné zapomenout,
zakrýt si oči a ohnout záda,
raději, než si připomenout,
jaká je vyrůst hrozná zrada
Odhodit cudnost do kouta,
kde ji pošlapou špinavé krysy,
z míst, kde je bezpečná cesta
v nejzrádnější, nejtemnější
lesy,
kde se tak moc dobře znásilňuje,
kde se tak dobře pomlouvá svoboda,
kde něco tě s úsměvem zabije,
kde něco tě s nadšením pobodá
kde všechno tak krásně hnije
nedá se říct, že je toho škoda,
kde kolem ramen tě objímá zmije,
kde na prsou šťastně si hřeješ
hada
jen pojďme s nimi
pojďme domů
pojďme, mami
domů
Dětství má své kouzlo. Naivity, nevinnosti, bezstarostnosti, ale na druhou stranu, i když se nám může svět hnusit, můžeme se ho bát, tak pořád máme možnost něco změnit, nebo si najít svoji vlastní cestu. :)
OdpovědětVymazatJá... nenávidím, že jsem si svoje dětství tolik užívala, protože jsem byla tolik slepá. Ale i tak to bylo kouzelné. Někdy je možná fajn zavírat oči, víš - někdy je to bezpečnější. Ale máš pravdu :)
Vymazat