Hvozdem

Bolí to,

ale nevím jak a proč a kde

a v žalozpěvech neslyším žádný žal,

nesnáším pohřby a přitom

viju věnce pro rozsápané ptáky

a přikrývám je uschlými listy,

jež jsou taky
mrtvé

Bolí to,
ale nevím proč a kde a jak,
trýzeň nikdy není milostivá
a já bych se za všechnu tu bolest chtěla omluvit,
jenže nemám komu,
a tak zpívám rekviem jen tak do větru
a lidé se mě ptají, proč to zní tak
smutně

Bolí to,
ale nevím kde a jak a proč,
prý má všechno svůj důvod, ale já
tisknu růže v dlani jen tak,
nemám nic lepšího na práci
než vít věnce, sbírat listy, zpívat stromům
a cítit se docela
osaměle
nepochopena
zatracena kdovíkým
jako by na tom záleželo