Střípky

Ahoj lidé! (Tohle oslovení mně ohromně zabíjí, pardon... :D)

I přes to, že můj blog byl teď víc jak dva týdny neaktivní, se stále najde pár lidí, co na něj denně zajdou, yay! Moc vám děkuju. Poslední týden jsem byla na antibiotikách a úplně mimo, pořád jsem se přemlouvala, abych psala, něco vám sem hodila, něco vůbec dělala... ale vůbec mi to nešlo. Od včera už ale antibiotika neberu, matka vypadla do práce, super! Parádně jsem si ten den užila (a dokonce tvořila a psala) ^^
Mimochodem, když už jsme u článků, děkuju vám ještě za jednu věc. Ten minulý (prosila jsem vás v něm o jména do nové povídky - ale její první kapitolu uvidíte teprve až budu mít aspoň tři čtyři v zásobě, pardon :D) sklidil neuvěřitelných 18 komentářů, z toho jeden jediný ode mě a jeden haterský.

Anonymní22. září 2013 12:56

ještě tě ty krávoviny nepřešly?Ten tvůj svět neexistuje.

OdpovědětVymazat

O tom jsem se vám úplně zapomněla zmínit. Mám svého vlastního hatera! Aww! Psal mi už někam... někam, nevím k jakému článku, možná dokonce ke dvěma. Mám z toho strašnou radost :3 Je tak nějak uznávaným mezníkem, že když už vás lidi hejtují, znamená to, že jste fakt dobří. Já si nemyslím, že bych se měla čím extrémně chlubit, hlavně proto, že jsem toho zatím vytvořila hrozně málo, ale... awwww hater! :33

Můj mobil už se randomně i rozsvěcí a zhasíná, kromě toho, že se vypíná/zapíná a hlavně nabíjí :"D Bude mi chybět.

Absolutní závislost posledních dní :3

Proč si skoro vždy zamiluji víc cover než originál?

Tohle bude dlouhý článek, pojďme pod perex.

Měla bych sice správně hrát na klavír, učit se (budu dohánět učivo za nějaké tři, možná dokonce čtyři týdny... super! :D), uklízet pokoj, přepisovat sešity a tak, ale komu by se chtělo? Na školu pěkně kašlu, naopak, dávám si oraz, když můžu. Září mě vždycky úplně položí a je moc hezké udělat si na přelomu září/říjen volno... už jenom proto, že je krásný podzim, a dokonce i přes okno se čerpá líp, než ve stresu a spěchu.

Sice nedělám úkoly do své školy, zato do RPG Bradavic ano :D
Tenhle úkol se tu dokonce nejspíš objeví, je to takový recesistický příběh :D

tapísničkajetakawww

Vůbec všechno mi přijde nějak... úžasně krásné. Válím se doma a z nudy fotím všechny blbosti ve svém pokoji, piju hodně čaje a vytvářím pičičorinky :D Ianužel na většinu věcí, co bych ráda udělala, nemám doma věci a ven nemůžu, ale co, já si něco vždycky najdu. Hodlám pracovat na cosplayi, to taky odkládám celou věčnost (prokrastinejšn), mám konečně čas a zároveň náladu na knihy (v létě se strašně špatně čte, skoro se to nedá - nemám moc ráda léto a tohle mu teda plusové body nepřidává :D), piju hodně čaje a válím se mezi svými polštářky a pod dekou <3

Ale polštář si musím ušít nějaký nový, mám jen čtyři ;-;

Drtivou část dne jsem strávila čtení blogu jedné vegan slečny, Dewii, která je strašně roztomilá. *srdíčka v očích* Modré vláskyyy! (Což mi připomíná, že jsem se oficiálně rozhodla skoncovat s červenou... má ji každý a už mě nudí ._.)  Ráda bych zkusila nějaké její recepty, má jich tam ohromnou spoustu a většina z nich vypadá, že by mi to mohlo chutnat, co je zvláštní pocit :D (Najít něco, co mi chutná nebo by alespoň mohlo, je těžké.) Taky jsem si stáhla jeden film z jejích film tips - jmenuje se to Fast Food Nation a je o způsobu, jakým se dostává hovězí maso do hamburgerů a podobných... věcí. O tom, jak v závodech pracují mexičani, kteří to nechtějí, ale nemají na výběr, o tom, jak je useknutí nohy pracovníkovi na denním pořádku a oh, samozřejmě, drogy. O tom, jak ani ten, co jeden z druhů hamburgeru vymyslel a má na starosti zkontrolovat závod dodávající maso, nemůže nic změnit. O tom, jak absolutně bezmocní jsou studenti, kteří proti tomu chtějí bojovat.

No jo, nebylo mi po něm nejlíp.

(Klasicky dopisuju článek o den později :D) K těm pozitivnějším věcem, rozhodla jsem se díky Dewii začít cvičit (zase), napsala jsem Maky, jestli do toho jde se mnou, a jen, co budu moct zase svobodně pobíhat venku (tak za dva týdny, haha) začnem. Tak jako tak potřebuju mezitím vymyslet trasu na běhání - je to tu samé z kopce a do kopce... fuuu. Ale už mám cosi, co by přicházelo v úvahu.

Jak jsem řekla, pak přišlo i na tvoření ^^

Tohle vzniklo, must-have list. Ačkoliv se jich nikdy nedržím, mám úchylku na seznamy :D
Obálka vzadu je na návrhy, co by na seznam mohlo přibýt.

Dala jsem ho do svého diáře, kde jsem si taky
označila Hallowen ^^

Jedna z milionu žabích věcí, co mám v pokoji.

Co se dneška týče, ráno jsem byla surově vytažena z postele (připomeňte mi, že příště tisíckrát radši budík, než otce) a cupitala si to k doktorce. (Nabalená víc jak vánoční stromeček. Což mi připomíná, že bych měla vymyslet dárky pro víc lidí, než jen Janette :D) Šla jsem na krev, a řekla si, že bych to třeba tentokrát mohla zvládnout... a prostě si sedla a natáhla ruku. A když si tak při tom, co bere doktorka do ruky jehlu, pěkně pořádně zhluboka dýchám, abych to dala, sestřička na mě: "Co se děje?" "No, mně se dělá špatně..." a omfi, taková reakce, že jsem nevěděla, co dřív :D Začaly do mě hned mluvit, kam chodím na školu, co je nejhorší (tělocvik uprostřed dne, kdy se máte o velké přestávce vyběhnout skoro kilometrový kopec do tělocvičny), co mě baví (spát), kontrolovat mi zorničky a tak :D Měla jsem chuť je odbýt s tím, že to zvládnu, ale když se jim ta krev vylila, bylo mi jasné, že nezvládnu. A tak mě tam pak donutily ležet, jako bych se vážně složila, a dostala jsem nějaký fajnový bonbon ála doplněk stravy :3 Hahaha, ať žijí neschopní jedinci!

Nejlepší snídaně <3 Akorát mi ten med stékal :D

Okay, okay, já vím, už mlčím. Jestli tenhle nehorázný výkec někdo vůbec dočetl, má u mě sušenku :D Příští článek už bude normální (snad). Jenom mi chybí společnost nějakých normálních jedinců (jiných, než rodiny), tak se tu vypisuju, yay.

Všechny do jednoho vás miluju! ^^