pondělí 18. ledna 2016

End of an Era, two

Take me by the hand
and...




Znovu stočí pohled na Michaela. Nemůže zapomenout jeho performanci Jet Black Heart. Poprvé, zcela a naprosto poprvé od doby, co ten song napsali, co Michael přišel s prvními lines, poprvé zní jeho hlas jistě. Neláme se, není tichý a pokorný, není omluvný, protože Michael vždycky věřil, že jeho bolest je taky jeho slabost a chyba. Ale teď, teď ne. Dneska to tak nebylo. Michael řve, když ze sebe potřebuje něco dostat, a Calum si pamatuje každý jeden moment všech Wrapped Around Your Finger. I tenhle koncert zesílil hlas, i tenhle koncert se snažil něco prokázat, ale víc než sám sobě spíš fans a... Ashtonovi. Jeho hlas byl hlasitý a pevný a Calum by se nejraději otočil a šel domů. A když zpívá svou část, the blood in my vains is made up of mistakes, nikdy to nepřestane být pravdivé, a Michael s Lukem jej pomalu přehlušují a zdá se, že to nikomu nevadí, všichni jsou nadšení z Michaelova sebejistého hlasu, all figured out, a je to tak správně, mělo by být. Calum je taky, jen ve špatném smyslu.


Maybe he just likes how it sounds.


Vždycky to byl Michael. Celý jeho život, nikdy to nebylo o nikom jiném. Calum si ve skutečnosti nemůže vzpomenout na dobu, kdy se ještě neznali. Je to jako by ten blonďatý, divný chlapec v okamžiku jeho vyskytnutí se v Calumově životě změnil jeho podstatu. Možná že Calum Michaela dokonce vetkal do vzpomínek, kde vůbec nebyl. Možná se Michael usídlil v jeho hrudi jako nádherný stříbřitý pavouk a vpletl svou osobnost v tenkých nitkách ochranitelských pavučin. A Calum si ničeho nevšiml. Kdo přežije bez upřímnosti? Ani…


Přesto se to Cal nějakou dobu dařilo.


Zdálo se, že to dává smysl, snažit se začlenit Luka do jejich harmonické dvojice. Vyjít s drobným blonďatým tučňáčátkem bylo snadné a Cal připadalo jako dobrý nápad postarat se o to, aby měl Michael víc přátel, kteří budou bez otázek přijímat jeho humor i hudební styl. Fungovalo to, a když se k tomu přivyskytla existence Lukova Youtube kanálu, bylo jenom logické povýšit jejich přátelství na kapelu.


Cal stočí pohled na nejmladšího membera. Je na něj pyšný. Za ty čtyři roky, je na něj pyšný. Pak mu oči padnou na bubeníka. S ním to tak lehké není. Povzdychne si, ale stojí příliš daleko od mikrofonu na to, aby ho bylo slyšet. Nejspíš by si nikdo ani tak nevšiml, na koncertech je všechno příliš rychlé, na detaily není čas ani prostor, ale i tak Calumovi přijde vtipné, jak prostě není schopný cokoliv pokazit. Shlédne dolů na svoje prsty. Pohybují se o vlastní vůli. Nejspíš vědí proč.


Stal se zahořklým nějak brzy, na svůj věk.


Ne že by to nečekal. Ne že by neměl tušení, do čeho jde. Rozhlédne se po koncertní hale, po všech těch lidech, po tom neuvěřitelně velkém davu, po fanynkách. Věděl, do čeho jde - ale neměl nejmenší tušení, jakých rozměrů by to mohlo dosáhnout, a jak permanentní to bude. Permanent vacation, ha. Asi má vážně stupidní smysl pro humor. Ale že bude pro Michaela psát hudbu ještě za čtyři roky, že už se nikdy nevrátí ke svému starému životu, že už nebude mít možnost se vrátit - že by sice mohl jít na vysokou, ale na fotbal může zapomenout, že si  o něm jeho staří přátelé myslí, že zpychnul, nebo se jen snaží přiživit na jeho slávě… že se odcizí sám sobě… s tím nepočítal.


Nepočítal s tím, že si ho Mikey přestane všímat. Nepočítal s tím, že už nebudou sedávat vedle sebe na podlaze a hrát videohry, že se nebudou bavit podlaďováním kytar, že nebudou spávat v jedné posteli, moc unavení na to, aby si šli ve tři ráno vyčistit zuby nebo se převlékli, ačkoliv se Calum často vzbudil ještě nad ránem a donutil to Mika udělat aspoň pak.


Nepočítal s tím, že za ním Mikey přestane chodit, když mu bude smutno, a že už nebude potřebovat jeho rady a ujištění, ať přijde na cokoliv - a zcela upřímně nečekal, že náramky na jeho zápěstí přestanou přibývat. Nečekal, že se Mikey postaví na vlastní vratké nohy, a že až se váhavě rozejde, nebude se ho chtít přidržovat. Že to nebude potřebovat. Že mu zesílí hlas. Že si, seč jen částečně a opatrně, uvědomí vlastní atraktivitu. Že se přes ni přenese, a že o ní dokáže mluvit. Že dokáže mluvit o svých problémech. Že dokáže říct, že není úplně v pořádku, a že dokáže přijmout i jinou náruč než Calumovu.


Nepočítal s tím, ačkoliv to bylo všechno, co si kdy pro přítele přál, a ačkoliv si myslel, že by ho nic nemohlo učinit šťastnějším - a taky by to tak mělo být. Taky to tak je. Calum jen nenávidí, že ho není zdaleka jediná emoce, která se k němu dere i přes oslňující světla reflektorů a ohlušující řev davu.


Odváží se podívat na stranu. Mikey jeho směrem nepohlédl po celý koncert. Skloní hlavu rychleji, než by možná měl.


Zavře oči.



Hold my breath and let it bury me



2 komentáře: