úterý 26. ledna 2016

End of an Era, four

This is our goodbye,
my dear old friend




Neví, co má dělat. Neví, kam má jít, jestli se něco mění nebo se jen nepochopili - ta myšlenka bolí víc než cokoliv a Calum si málem prokousne ret - jestli se má taky otočit čelem k publiku, které o ně nestojí, a o které nestojí Calum. Chvíli zapochybuje, že je na koncertě správné skupiny. Chvíli zapochybuje, že je ve správném těle, případně je-li jeho tělo jeho tělem. Musí se přesvědčit, že je to on, ale neví jak. Načež ho napadne způsob, který - pohlédne na Michaela dřív, než dokončí myšlenku. Zatne zuby tak silně, až ho rozbolí čelist, a klouby na jeho rukou nepříčetně zbělají, jak pevně tiskne baskytaru.


Nepamatuje si, jak odehraje závěrečný akord.


Uteče do backstage dřív, než se stihne sesypat. Zdi se zachytí na poslední chvíli. Je si jistý, že bude zvracet, ale nestane se tak. Motá se mu hlava, až musí zavřít oči, takže ztratí rovnováhu a málem se sveze podél stěny - padá na zem - je zachycen silnými pažemi. Některý z techniků. Mluví na něj. Calum neodpoví, neslyší, nevnímá, nereaguje; otočí se k výstupu na stage. Přijde mu, že tady pomalu mizí ze světa už hodiny- …


Michael, Luke ani Ashton se ještě nestihli ani vrátit, natož si ho všimnout. Uteče k šatnám a vleze dovnitř. Mají tu být jenom chvíli, hned se vrátit zpátky na stage. První konec nikdy není ten pravý - ani to tak neplánují. Přijde mu to tak neuvěřitelně pokrytecké, tyhle řízené přídavky, které jejich fans snad ani nechtějí. Nikdy po nich nekřičí, nikdy neskandují, že chtějí ještě, i teď je ticho, až na ten příšerný hukot v jeho hlavě. Jako by mu někdo mixoval mozek. Nebo aspoň to, co z něj zbylo. Možná by ještě poděkoval. Sakra. Zasrané ticho. Kdyby fans pro jednou řvaly, nemusel by teď poslouchat vlastní myšlenky. Musí se vrátit na stage, musí odehrát jejich pokrytecký konec a neudělat chybu a nepokazit dynamiku kapely. Hn. Jakou dynamiku..?! Zalkne se vlastním vzlykem, výkřikem, stenem,... neví. Možná se dusí. Nemůže. Musí dohrát koncert.


Zvedne se z pohovky, o které neví, že na ni spadl. Dojde do koupelny a smočí obličej v ledové vodě. Setrvá tam o něco déle, než by měl, a jeho hlavě to moc nepomůže. Ale o to teď nejde. Nevadí mu černé mžitky před očima - občas zakryjí obraz jeho vlastní skupiny a neexistujícího čehosi, co nedokáže pojmenovat ani zachytit, ale je to tady. Zatne zuby a skousne si ret tak silně, až ho to samotného vyděsí; urovná si tričko. Nemůže se sesypat. Nemůže. Nesmí. Cal nesmí zkazit koncert. Je to jako mantra a poslání zároveň. Nesmí zkazit koncert. Nesmí zkazit... Michaelův koncert. Lukův koncert. A... Ash... Ashtonův koncert. Nesmí zkazit koncert. Nesmí udělat chybu, nesmí se přehmátnout, nesmí zahrát špatný tón, nesmí vypadnout z rytmu, není to od něj očekáváno, není mu to dovoleno. Nesmí zkazit koncert. Nesmí zkazit koncert.


Nesmí zkazit koncert.


Odpočítává nádechy a kroky podle slov. Nesmí zkazit koncert. Zhasne světlo a nadechne se, vyjde z koupelny. Nesmí zkazit koncert. Výdech, zavře dveře. Nesmí zkazit koncert. Dva kroky, nádech, zastaví se, přidrží se stěny. Pálí ho předloktí. Asi si předtím sedřel kůži. Taky dobrý. Nesmí zkazit koncert. Výdech, vyjde na hlavní chodbu vedoucí ke stage. Nesmí zkazit koncert. Nádech, pět kroků, výdech, tři kroky. Nesmí zkazit koncert. Nádech. Dva kroky. Nesmí zkazit koncert. Výdech. Nesmí, krok, zkazit, krok, koncert. Krok.


Nesmí… nesmí… koncert… krok.


Nemělo tam být… ještě něco? Krok. Krok. Koncert. Nesmí zkazit koncert.


Krok.


...Zapomene se nadechnout.
















What doesn’t kill you makes you
wish
you were dead









2 komentáře:

  1. OUK,

    tak tohle jsem musela nejdřív řádně rozdýchat. Ale podařilo se.
    I když ten konec byl... vražedný... musím uznat, že je to povedené. Proč pořád psát slaďáky (i když proti nim nic nemám). Tohle ponechává volnost myšlenek o konci. A že přišel...

    Nix

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Konec vždycky přijde. Konec si tě vždycky najde.



      (One way or another.)

      Vymazat