Proč jsme si nic nepřipravily na školní akademii

Proč jsme si nic nepřipravily na školní akademii

Scéna: podium je prázdné až na dvě židle, které stojí

trochu stranou, nalevo, vepředu

(A: Hifi | B: Janette)

LÉTO

A: (Se zcela vážným, strohým výrazem vejde na pódium a zamíří přímo k okraji. Rozhlédne se po hledišti.) To je bez šance. (Odejde.) (Vrátí se znovu na stejné místo.) Ne, ne, nepůjde to. (Znovu odchází.)

B: (Vejde druhou stranou.) Co ti je?

A: (Otočí se a vrátí se k ní.) Je vedro.

B: (Souhlasně.) Hm.

(Obě současně roztáhnou vějíře a začnou se ovívat.)

B: Takhle je to lepší.

A: Ale ne o moc.

B: Třeba by se to takhle dalo zkusit.

A: Nedalo. (Odchází.)

B: (Chytne ji za ruku.) Počkej! Musíme hrát.

A: Můj táta vždycky říká, že musíme jenom umřít. (Odmlčí se.) Ale já se tu uvařit nehodlám. (Odejde, dramaticky se ovívajíc.)

B: (Povzdychne si.) Tak zase nic. (Zamračí se. Zhnuseně:) Ale je fakt odporný vedro. (Odejde.)

PODZIM

B: (Vejde na podium, rozhlédne se a posadí se na židli.)

A: (Vejde s kytarou v ruce.) Podívej, co mám!

B: (Přeměří si ji pohledem.) K čemu ti to je?

A: Ale tak, říkala jsem si, že když je ten začátek školního roku, vyzkouším něco novýho! (Mezitím dojde k B a posadí se.)

B: Tys začala hrát?

A: Jo.

B: Ani náhodou.

A: Ale jo.

B: Zahraj něco.

A: (Zahraje něco velice jednoduchého a ještě to zkazí.)

B: (Odfrkne si.) Zní to strašně. Měla bys trénovat.

A: Tys mě sem dotáhla, že budeme vymýšlet.

B: Ale to tvoje hraní je fakt příšerný.

A: To je tou kytarou. Je stará.

B: (Šklebí se.) No jasně.

A: (Uraženě.) Tak já jdu cvičit. (Zvedne se.) A ty by ses zas měla učit. (Odejde.)

B: Vždyť je teprve září... (Odmlčí se.) Ale měla bych. Pitomá matika. (Zvedne se a odejde.)

ZIMA

A: (Vejde na pódium v teplém svetru, s čepicí a šálou, mračí se.)

B: (Objeví se hned vedle, oblečena obdobně, tváří se zoufale.)

A: Ne.

B: To nepůjde.
A: Byl to debilní nápad.
B: A z okna to přitom vypadalo tak pěkně.

A: Myslím, že jsem přimrzla. (Snaží se hnout z místa, ale selže.)

B: K botám?
A: Ke vzduchu. (Vzdá to.)

B: Jdeme dovnitř, tady žádnou inspiraci nenaberem. (Táhne ji k židlím.)

(Obě se posadí.)

A: Vždyť i v tý kavárně je zima.

B: Ale jinde se nesejdem.

(Ticho.)

A: Já chci domů.

B: (Povzdychne si.) Já taky.

(Podívají se jedna na druhou. Pak se beze slova zvednou a odejdou.)

JARO

A: (Šíleně vběhne na pódium, zarazí se na jeho okraji, jako že do někoho vrazila, vyhrkne:) Pardon, madam! (a běží dozadu, kde provádí různé šílené taneční kreace.)

B: (Vejde na scénu.) Co tady proboha děláš?

A: (Zarazí se uprostřed pohybu, ruce nad hlavou.) Ehm... (Zvedne jednu nohu.) ...Holubičku?

B: Prosimtě, nech toho. To jaro ti leze na mozek. (Jde si sednout na židli.)

A: (Zahanbeně se postaví a jde si sednou naproti B. Zírá na B.)

B: No co po mně chceš?!

A: Já nevím... rybu?

B: Ry-co?

A: Dnešní ryba je pstruh alá créme.

B: (Nechápavý výraz.)

A: Neznáš Červenýho trpaslíka? (Zvedne se ze židle.) Cos dělala celou zimu, když jsi neseděla doma a nekoukala na kultovní seriály? Nebo nové seriály? Nebo příšerné, nekvalitní seriály, nad kterými se ti chce jenom brečet a hodit po režisérovi ledničkou, ale stejně na ně koukáš, protože se v zimě nedá dělat nic jinýho?

B: Plán byl, že si sednem a napíšem scénář na školní akademii! A ty sleduješ seriály!

A: (Ofenzivně.) A ty jsi něco udělala?
B: Ne.

A: (Zahanběně.) Já taky ne. (Posadí se.)

(Ticho.)

B: Tak co budeme dělat?
A: Co kdybychom se jim to... pokusily vysvětlit?

B: Jakože ahoj, tady jsme, a v létě jsme fakt chtěly něco vymyslet... ale bylo moc vedro... a na podzim začal školní rok... a v zimě byla moc zima?

A: Výstižněji bych to neřekla.

B: (Zamyslí se.) Nic lepšího nemáme.

A: Ani horšího.

B: (Podívá se na A.)

A. (Oplácí B pohled.)

(Ticho.)

B: Tak jdem.

(Zvednou se a odejdou.)