středa 2. prosince 2015

31. kapitola





Mám štěstí, protože dřív, než stihnu něco udělat, vrátí se Paul s Ryanem. Nejdřív zahlédnu jejich siluety, Paulovu malou a energickou, Ryanovu vysokou, mohutnou a klidnou. Když přijdou blíž, oba dva se tváří spokojeně a povídají si, v klidu, ale přitom nadšeně a šťastně, a když si vybavím, o čem jsem já mluvil s Craigem, ten kontrast mě uhodí do hlavy a rozehraje bubnový koncert na vnitřních stěnách mé lebky. Proboha. Mám já vůbec nějaké normální přátele? Se kterými bych se bavil o klasických věcech, který řeší pubertální kluci, nebo... cokoliv? Mám aspoň trochu normální život, nebo fakt celý den jen sedím na zadku a řeším nesmrtelnost brouka, kterou – můj proud myšlenek zastaví plechovka piva. Paul mi ji strčí před obličej, zatímco si Ryan sedá vedle mě z druhé strany než Craig. Trochu si přeju, aby šel Craig pryč.

Jsem naprosto hroznej.

Paul hodí Craigovi lahev coly. Oba dva semkneme rty, Craig nesnáší sladké, minimálně od doby, co jeho sestře diagnostikovali zkurvenou cukrovku. Zvednu k Paulovi hlavu a on mi pohled pevně oplatí, jeho výraz je jedna velká výzva.

Kdybych byl cynik, řeknu, že je to humor, jak se Craig potýká s hyperaktivitou, zatímco ona má problém rozštěpit dost cukrů na získání energie k tomu, aby vstala z postele.

Hádám, že cynik asi fakt jsem.

Třetí stupeň.

Přátelsky, nebo alespoň doufám, že je to víc přátelské než děsivé, se zašklebím na Ryana a otevřu svoji plechovku.

Takže,“ zeptám se s pohledem upřeným na Ryanovy kudrnatý vlasy. „Nějaký plány na dnešek?“

Ryan jen zavrtí hlavou, skutečnou odpověď dostanu až od Paula. Samozřejmě.

No... teď asi nic, ale napadlo nás, že bychom mohli jít večer do klubu.“

Cítím, jak se vedle mě Craig šklebí.

Tohle ti nestačí?“ kývnu k Paulově ruce. Nevidím sice přesně, co tam drží, ale je to malé, ve tvaru placatky a určitě to nemá míň jak patnáct. Vietnamce občanky nezajímají a Paula už vůbec ne.

Zašklebí se. „Mně? Nikdy. Jako bys mě neznal.“

Znám tě líp, než bych chtěl, kejmy. Ale přitom... nemůžu na Paula svést všechno špatný. Nemůžu to svést ani na otce, ani na matku, ani na nikoho jiného. Možná bych to mohl svést sám na sebe, ale to by asi ztratilo pointu. Důvod, proč lidé obviňují ostatní, je, aby se sami nemuseli cítit tak špatně. Já se cítím špatně. Přemýšlím, kdy jsem měl naposledy z něčeho radost. Asi když jsem byl v těch hudebninách, to bylo v pohodě. Možná... vyrovnaný, jo. Nebylo to hrozné. Taky když jsme s Tonym běželi za klukama. Je fajn trochu je napálit a něco... dokázat, dá-li se to tak nazvat, což nejspíš nedá, ale my nic jinýho nemáme, takže nám to musí stačit. Ale jo, tam jsem se necítil tak špatně, aspoň na chvilku. Možná to pořád dokážu, možná to ještě není všechno ztracené a možná nemusím nakukovat pod kameny a bloudit. Možná je bloudění jenom zvyk. Ale přesto... jsem se nejspíš nikdy necítil dobře, když jsem byl sám. Vždycky k tomu někoho potřebuju. Vždycky tu musí být někdo, kdo mi ukáže, jak na to, nebo na koho sobecky nahážu svůj vlastní hnis prýštící z mých vlastních ran, vlastních, protože jsem si je udělal sám.

Sám. Když jsem sám, nikdy to nejde. Někdy lidi prostě jen nemůžou žít sami se sebou, aniž by v jejich životě byl jakýkoli jiný problém. Což je ten problém, hm. Jsem učebnicový příklad. A někdy jste tak sami, až to prostě dává smysl – zase se mi vybavují verše, které si tak docela nepamatuju. Mám dojem, že je to to samé. Někdy jste tak sami... a dává to smysl. Chci vědět, odkud to je. Vytáhnu mobil a zapíšu si to jako poznámku, musím to najít, vytáčí mě, že to nevím.

Někdy jste tak sami, až to prostě dává smysl.

4 komentáře:

  1. Též jsem hyperaktivik s poškozením mozku. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Poškození mozku máme hádám všichni.

      Vymazat
  2. Přemýšlím, kdy se jména v této povídce začala měnit do těch, na které si vůbec nevzpomínám :-D Ale rozhodla jsem se to nechat plavat.

    vladous

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tihle tři se tam poprvé vyskytli už někde kolem šesté sedmé kapitoly, tuším :D Možná jsou tam zmínění už dřív. Ale to nevadí. Jsou to typizované postavy. No, Craig možná ne. Možná s ním mám nějaké plány. Ještě nevím.

      Vymazat