Propad

Je to... docela dobrý pocit, myslím. Konečně zase svoje - rádoby - básně publikovat. Moci. Po takové době, kdy plnily jen Šedej deník, který...

(Nejsem... na sebe moc pyšná.)

(Ale já na tebe ano.)

Hledám slova která

ještě nespadla

nikomu ze rtů

ale nacházím jen samou dekadenci

jež za moc nestojí

a stále nerozumím poezii

už asi tak

sedmnáct let

zhruba

(plus mínus dvě století)

možná bych měla najít něco nápadně podobného našemu dětství

a obléct si příliš krátké černé šaty

a bosa se projít po střepech

(nikdy jsem nebyla na holčičí hry)

možná že v krvi je něco krásného

ale deprese

vany plné zoufalství

počáteční koncentráky

válku ve Vietnamu

vykašlané plíce

trest smrti za sodomii a

jatka

ty si strčte do prdele