sobota 22. listopadu 2014

Perfektní čajový večírek

Pamatujete doby, kdy bylo tak těžké žít, záslužníci o nové světy? Doby, kdy nadechnout se stálo všechno úsilí světa a v uších při tom hučela krev, vylévající se ven, horká, neklidná, bublající, bouřlivá? Nevyrovnaná stejně jako vaše duše...
Příživníci na světle, jak se vám žilo v té tmě, do které jste se sami uzavřeli? A proč už to neděláte? Našli jste něco lepšího?
Nějak se vám nechce se mnou mluvit, koukám. Ale možná je to dobře. Ne, neměli bychom mluvit, asi. Mohla bych vám nabídnout čaj? Dejte si čaj. Postavím před vás hnědé, černé a šedé hrníčky a posadím vás naproti sobě. A mezi námi bude stůl, neutrální území. Z hrnků můžeme vyrovnat hranici našich států a sušenky použít jako bomby. Moc ráda si po vás hodím sušenku. Mohli byste mi říct, že je jich škoda, ale stejně je sní kočka a vy se mnou tak jako tak nesmíte mluvit. Teď už je to hra s pravidly, opravdu nesmíte. Seďte tady, tiše mlčte, budu se na vás dívat. Čaj vám stydne a co z toho máte? Myslím, že vaše ústa jsou zalepená. Mojí budoucností. Co z toho, ptám se, co z toho? Mlčte, vím, že nemáte odpověď. Nenašla bych ji ani na dnech vašich hrnků, však jsem je sama nalévala. Ale co pak tedy zbylo z vašich životů? Přiznejte se, démoni, řekněte mi, jaká je vaše pointa. Nebojte, vím, že mi neřeknete nic, bude to naše tajemství. Budu se dívat do vašich očí a kochat se bolestí v nich. Přeteče někdy? Vaše slzy by měly být černé, ale nevím, jestli jsou, neviděla jsem vás nikdy plakat. Bolí, když po vás hodím sušenku? Nepoznám, jestli přikyvujete, musíte to dělat víc nahlas. Ano, vysmívám se vám, jste hrozně komičtí se svýma svázanýma rukama způsobně položenýma v klíně! Copak, uráží vás moje pohostinnost? Ale kdepak, nezkoušejte mi to tvrdit, však jsem vás usadila na svou nejpohodlnější sedačku. Máme naprosto perfektní čajový večírek, co říkáte? Jste si vědomi toho, jak chutná můj čaj, i když jste ho ještě neochutnali. Očekáváte nejspíš, že je hořký, nemám pravdu? Vysypala bych vám tam celou cukřenku, kdybyste si řekli. Mluvte, proč nemluvíte? Kdo vám sebral ústa, byla jsem to snad já? Ach, ovšem, že jsem to byla já... No není to dokonalé? Není to dokonalé? Jak krásně umíte sedět před naší hranicí z hrnků... Nikdy neupijete. A nikdy nepromluvíte.
Ne, moji drazí hosté. Už nikdy nepromluvíte.
Slibuji.
No není to dokonalé?
Řekněte.
Mluvte!
Ach, jak krásně umíte mlčet.

6 komentářů:

  1. Óda na lidství.
    (And I'll just keep saying the first things that appear on my mind, just like you taught me two years ago.)

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem nevěděla, že jsi taky domina, love.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak samozřejmě, orgie s démonama jsou ty nejlepší, víšjak.

      Vymazat
    2. Oh vím, proto si ty dva démonky vydržuju.

      Vymazat
    3. Jasně, to se vždycky hodí. Jen tak pro připomenutí vlastní důležitosti, že.

      Vymazat