středa 1. října 2014

Kdyby mělo nebe barvu čokolády

Občas se s Jolly jen tak sťukneme a tentokrát z toho vznikla taková drobná roztomilost.

°°°

Jít po vršku stěny, co slouží jako plot. Cítit všude na těle studené kapky deště. Vdechovat chladivý vzduch a vydechovat obláčky páry. Třást se zimou.

Dojít až nakonec a pak... skočit. A dopadnout ladně mezi napadané listí. Lehnout si do těch barev a s úsměvem se zadívat na nebe. Sledovat plující mraky úžasných tvarů a pozorovat tu nádhernou barvu mezi nimi.

Země je pohodlná a krásně voní, je pěkné se v ní uvelebit a jen se dívat nahoru. Ptáci ještě občas zpívají a sem tam se mihnou oblohou, slyším téct vodu a myslím na tebe. Protože jsi všude. Vidím tě, když zavřu oči, a slyším tvůj hlas, když je ticho.

Kdyby mělo nebe barvu čokolády, ztratila bych se v něm docela.

5 komentářů: