neděle 2. února 2014

Chce se mi...

Zdravím, moji milí ^^ Miluju vás, víte?
A mám tu pro vás takovou malou věc, jenom drobnou milou jednohubku, která možná přijde někomu k chuti. Víceméně je to nefandomové, ale já jsem vycházela z nedávno vydaného dílu Naruta. Nicméně, jak říkám, ti, co nejsou ve fandomu, o nic nepřijdou ^^


„Chce se mi smát. Chce se mi křičet. Chce se mi tancovat. Chce se mi utíkat. Chce se mi objímat. Chce se mi zářit. Chce se mi houpat. Chce se mi létat. Chce se mi poslouchat vítr. Chce se mi cítit na tváři déšť. Chce se mi spadnout, odřít si koleno a znovu se postavit. Chce se mi válet v trávě, chce se mi usmívat, až si natrhnu koutky úst, chce se mi tisknout ruce tak pevně, až si zlomím prsty, chci se rozplakat štěstím, chci se zamilovat, chci se spřátelit, chci poznat, chci uvěřit, chci bosou nohou šlápnout na hada, jež se mi kolem kotníků ovine s jemnou něhou a usne na nich, chci fandit celému světu v jeho průběhu, chci ho podporovat, chci po něm chodit a trousit za sebou štěstí, chci říct slunci, jak je krásné, chci se obléct do oblohy, chci se vyspat na oblacích, chci se svézt na duze, chci se procházet po dně oceánu, chci si postavit dům na vrcholu nejvyšší hory a nakonec jej s blahosklonně zvednutými koutky rtů přenechat poutníkovi i s miskou jasmínové rýže. Chci se ujistit, že jsou všichni lidé veselí a spokojení, protože věřím, že to je recept na štěstí. Chci projít všechna místa, na která se jen dá dostat, i ta, na která se dostat nedá, abych zkontroloval, že je ve všech řekách dost vody, že stromy mají dost kvalitní hlíny a nesou spoustu sladkého ovoce, že každý tvor na světě má ke komu patřit, okusil mateřskou náruč a že se nikomu neděje nic, co si sám nepřeje. Chci vzít světlo, uplést z něj provázky dokonalosti a obmotat jimi srdce každého, koho potkám na své cestě, aby se nikdy nemohlo rozpadnout na kousky a rozkutálet do vysoké trávy, kde se jen těžko hledá. Chci zapomenout, že tu kdy bylo cokoliv špatného, a hledět pouze vpřed. Chci okusit budoucnost, chci si ji dát s jahodovou zmrzlinou jako předkrm před výtečným obědem, a po něm, místo dezertu, se ponořit do nádoby plné sladkého, klidného spánku. Chci se zahalit do listů spadaných na zem v barevném podzimu, usnout spolu s šelmou po svém boku. Chci přijmout dost na to, abych mohl dávat, a chci rozdat vše, co mám. Chci putovat a svou duši spřádat do hedvábné nitě, a pak, až bude vše hotovo, z ní uplést pavučinu pro svého přítele pavouka. Chci na sobě mít kapky rosy a chci, aby mě ráno našly děti a podivovaly se mé kráse, chci jim udělat radost. Chci nabídnout pomoct a chci, aby byla přijata.

Tohle všechno cítím, když se procházím hustým lesem bohatým na vše, na co si jen člověk může vzpomenout, a uvažuji o tom také, když sejdu z hor dolů do měst; měst, která jsou někdy plná blahobytu a zvonivého zvuku smíchu, ale taky měst, jež jsou zničena a zpustošena válkou. Jsou to vesnice, ve kterých žijí už jen lidé, kteří nic jiného nemají, a jejichž život je utrpení, protože pro zbořené budovy svých domovů a kručící žaludky nevidí nic dobrého. Tvrdí, že v jejich životě ani nic dobrého není, a přitom jim nad hlavou svítí slunce. Pokud vyjdou za polorozpadlé zdi svých měst, mohou cítit vůni květin a obdivovat se kráse přírody, mohou na svých tvářích cítit déšť, můžou se svézt na duze a obléct si oblohu, mohou vyjít na nejvyšší horu a postavit na ní dům z bambusových stvolů, jež natrhají po cestě, na které potkají poutníka, kterému jej darují. Pak se mohou s klidem v srdcích navrátit do svých domovů a tam obejmout své bližní, spřátelit se, zamilovat se.
Mohou být šťastní.
Proč lidé nejsou šťastní, maminko? Proč se jednoduše neradují ze života, když je to tak snadné?“
...
„Maminko? Ty pláčeš? Stalo se něco?“
„Maminko?“
„Ty jsi opravdu laskavé dítě, Itachi.“

1 komentář:

  1. Sakra, Naruto. On ještě vychází? Obdivuju každého, kdo ho ještě stíhá sledovat. Ale tak, stejně, Itachi :3
    Jahodová zmrzlina jako předkrm ♥

    OdpovědětVymazat