pátek 24. srpna 2018

Upekla jsem si kynutý švestkový koláč

Miluju švetskový koláč. Švestkový koláč je lyfe. Jediná nevýhoda je, že se ukázalo, že mám nějaký problém se slovem "štvestkový", a neumím ho napsat. V narozeninovém přání pro Narci (ano, píšu o svém koláči píšu i lidem, kterým zrovna přeju k narozeninám. Jsem ovládána koláčem. Jsem v područí koláče. Koláč je mé nové náboženství) jsem to slovo použila dvakrát, a ani jednou se mi ho nepodařilo napsat správně. Ha, a teď koukám, že v tomhle článku se mi ho taky nepodařilo napsat správně, a touž jsem ho v nadpisu opravila. Inu, co už. Mám momentálně trochu jiné starosti, a proto, zcela logicky, píšu (nikoli píču, jak jsou mé prsty očividně přesvědčeny podle toho, co automaticky mačkají na klávesnici) článek, což se nestalo už dobrý... rok?

A je to více než jen dobrý pocit.

No, mé jiné starosti, o kterých jsem mluvila, momentálně zahrnují především:

1) Mazlení otroka

2) Obdivování a ochutnávání švestkového koláče

3) Krmení dravých šelem (aka 10 letých koček, co se sotva hnou)

4) Krmení otroka

5) Balení se na dovču

6) Balení snoubenky

7) Rozjebávání se nad knihami s tituly "Žiji správně?" a "Fit pro sex"

8) Těšení se na univerzitu

9) Nadávání na to, že nový semestr ještě nezačal

10) Kontrolování, jestli se začátek nového semestru náhodou neposunul

11) Nadávání na nedostatek víkendů

12) Dělání víc plánů na víc víkendů


A asi jako tak, no. Na blog jsem si vzpomněla docela náhodou asi před třemi dny, a za celé ty tři dny jsem neměla čas se tu na něj zajít juknout. (Juknout je nádherné, nádherné slovo). No, už mám sbaleno na dovču, čtyřikrát jsem zkontrolovala, že mám všechno (a stejně mi určitě bude něco chybět, ale co už) a ujistila, že můj problém se závorkami za tu dobu, co jsem nenapsala ani jeden článek vůbec, ale vůbec nezměnil. Svým způsobem je to poměrně uklidňující.

Na Nekonečno jsem rok víceméně ani nepomyslela. To je také uklidňující. Obecně nemám vůbec potřebu psát, a nikdy bych si nebyla bývala pomyslela, že bude doba, kdy nebudu mít neutuchající potřebu něco pisálkovat a bude mi z toho dobře, ale tak, budoucnost se moc naplánovat nedá. Ne že bych chtěla někomu brát iluze, ale... nedá. A je to supr.

Supr čupr.



lol

Žádné komentáře:

Okomentovat