Probírám svou starou tvorbu - velmi, velmi starou a velmi, velmi špatnou. Většinu času se u toho jenom směju/brečím/plácám do čela/skáču z okna, ale pak jsem taky... narazila na tohle, a asi bych to tu chtěla mít. Odhaduju to na rok 2012, možná 2013.
Není to dobré. Ale myslím, že to hodně výstižně ukazuje jisté... aspekty mé osobnosti? Cosi, co jsem kdysi za žádnou cenu nemohla nechat plavat. Možná ještě pořád nemůžu.
(Baby seasons change but people don't.)
***
Lhala jsem.
Lhala jsem o tom, že žiju.
Lhala jsem o všem.
Lhala jsem všem.
Chci plakat. Sakra, chci brečet a řvát
a křičet a vztekat se and let tears just fall down my face, nechat
je odplavit to všechno, dostat to pryč, dostat to doháje ze sebe
pryč, rozpustit se a vsáknout do země, zatajit to, očistit se,
condemn myself, fuck, chci věřit tomu, že to stačí, že to jde,
ale i kdyby, nemůžu, nemůžu, snažím se, nutím svoje vlastní
oči krvácet, ztrácet se a mizet, ale nejde to, nedokážu je k
tomu přinutit, jakkoli se snažím. Ležím na posteli a pokouším
se soustředit jenom na to, jako by na ničem jiném nezáleželo,
ano, na ničem jiném nezáleží, breč, breč, ty malá kurvo!
Řekni přece, že je ti to líto!
Řekni, že to nemělo smysl!
Řekni, že to všechno zahodíš!
ŘEKNI, ŽE SE CELÁ ZAHODÍŠ, SAKRA!
Nedokážu nic udělat, nedokážu snad
už ani říct, že to nedokážu. Přeju si, aby to skončilo. Aby
nekonečno mělo konec. Aby tohle mělo konec. Nemá. Jenom ležím a
ležím a ležím, chci zvednout polštář a obejmout ho, or hug
myself, or hug anything or hug anyone, but I can't, I fucking can't!
I don't know if I really try or I'm just saying that I try, ale...
Ne, nezáleží na tom.
Nezáleží na tom.
Nezáleží na ničem.
Nezáleží na mě.
Nezáleží ani na tobě.
Prázdno. Mé prázdné vzlyky bez slz
se ozývají ozvěnou v mé prázdné hrudi, dutost, zvuk se tříští
a zabodává, bolí, a co s tím, co s tím, nic, nikdy nic nebylo,
proč by mělo něco být? Mluví o bolesti, ale největší bolest
je nic, největší bolest je prázdno, největší bolet je nicota,
největší trest je nicota, všichni to vědí, všichni k tomu
spějí, zasraní křesťané!
Věděli moc dobře, čeho se bát.
Strach z nicoty.
Strach z prázdnoty.
Strach z tvých prázdných očí.
Strach z mých prázdných očí.
Nejsme jiní. Já jsem prázdnější.
Zemřeme samostatně. Zemřeme živí. Zaživa. Křičím, ale nic
není slyšet. Tenhle zvuk se ani neozve. Chci se slyšet, jak
křičím, jak ječím a sténám a prosím, chci vědět, že se
trápím, chci vědět, že se mučím, že mě mučí, že mě
mučíš, chci se vidět trpět, chci to vidět, chci to slyšet,
chci to
cítit
cítit
cítit
a potom-
Prázdno, prázdno, prázdno, prázdno
as hell, ale v pekle něco je. Možná ty. Možná věci z mé
prázdné hrudi. Možná má snaha. Možná má víra.
Víra v existenci.
Víra ve smysl.
Víra v nicotu.
Víra v tebe.
Všichni jsme bozi.
Nemáme nic
a tak
se krademe sami navzájem.
Žádné komentáře:
Okomentovat