10. kapitola

Okay, nějak jsem... mimo. Vůbec nevím, co je za den a tak a sakra, co budu dělat o prázdninách, kdy nemám o čase už vůbec žádnou páru? V tomhle se nevyznám. A myslím, že je to na téhle kapitole hodně vidět. Je taková, jako... uhn. Prostě uhn.

Nutno ale podotknout

Ahoj, dětičky,
moc se vám omlouvám za takovou příšernou neaktivitu v poslední době. Naštěstí mi dneškem končí termín odevzdávání čekoholi (yappaaaa), takže by už to mělo být všechno v pohodě. Příští týden si jenom napíšu čtvrtletky a mám pro tenhle rok padla. (dvojité yappaaa!)
A teď drabble, které jsem napsala do školního projektu Kámen (bylo to jedno ze zadaných slov):

Knihy v mých myšlenkách Poosmé - Oceán v kapce rosy

Yappaaa!
Může mi někdo vysvětlit, proč, když mám rozepsanou miliardu povídek... sednu a rozepíšu miliardtou první?!
Nom, okay, okay. Mám tu další KMM. Štvou mě, protože je dělám asi tak... z... hm... čtvrtiny, možná třetiny knížek, co fakt přečtu, a pak mi chybí čtenářák (protože mi bylo dovoleno KMM jako čtenářák používat, super na tom je, že mám úkol a článek v jednom a nemusím nic psát ručně, takže to jde přečíst :3) a musím je dělat dodatečně, protože se mi blíží termín odevzdání (zasekala jsem se nad slovem termín) (jako... kmíííín).
ehm

Jako každý...

Zdravím, dětičky,
akorát jsem tuhle, no, úplně mrtvá. Potřebuju přečíst do konce neděle tisíc stránek, yaay, a už mi z toho hrabe a tak zvýrazňuju části textu jako debil. Je půl třetí, doháje, a mě před očima nějaký pojebaný sakra klaun vraždí děti a oni mu metají kýchací prášek do obličeje, aby ho zastavily.
Kecám. Je to vlkodlak.
(Nevěřte mi, je to fakt klaun, jenom změnil podobu. Nebo jsem už fakt úplně mimo a melu hovadiny. Nebo je ta kniha hovadina. No, na tom nezáleží, protože není.)
A prostě, přijde mi, jako bych tím pracovala, kvůli tomu stavu, víte? Jako třeba vyráběla nebo malovala nebo psala, a i když to není pravda, mám chuť se s vámi o něco podělit, a tak jsem našla tuhle prastarou povídečku, o které už (zase) nevím, že bych ji psala, a kterou jsem vyhrabala nevím jak a je děsná, ale já nic jiného nemůžu najít nemám´.
Pozitivní/kulturní vsuvka: Stáhla jsem si film od Bukowkého! (I mean, scénář.)
(Ale nemám na něj čas. Bůůů.)
(Tenhle článek je víc výkecář, než povídka, já vím. PanDort.)

okaaaay, tak k té povídce. Je to na fandom Higurashi no Naku Koro Ni (umím to napsat zpaměti!) (Jen si nejsem jistá těmi velkými písmeny na správných místech.) (Nevermind.) (Obávám se, že moje věty nedávají smysl.) (Žížala.) (Zmlkni, Hif.)
Aaaa (bééé) (cééé) povídka se odehrává jako, úplně po té poslední sérii. Respektive si to představte jako můj osobní alternativní začátek další, nikdy nestvořené série. Ano? Myslím, že by byla... nehezká. Jako, depresivní. Jako, zoufalá. Jo. (Nikdo mi nenamluví, že to, že v jednom díle zemřou průměrně tři lidé, znamená, že je to anime depresivní.) (dééé)
A JÁ UŽ SAKRA DRŽÍM TU HUBU A JDU SPÁT ŽEJO.
(Kecám, musím jít číst.)

Jsem svéprávná!

"Řekni mi slovo."

Zdravím! (Jsem antitalent na názvy, hm...)
Mám tu takové drabble. Chtěla jsem říct "malé", ale pak jsem si uvědomila, že každé drabble je malé. Ehm.
Je to... takové nic moc, vlastně hodně nic moc, už skoro neumím drabble. Pardon. Se musí napravit.
Zadávala Ai :3

(Jolly! Našla jsem tvoje zadání! Yaaay! xD)
(Já vím, že už jsem ho jednou našla, ale to jsem ho pak zase ztratila.)
(Ehm.)

9. kapitola

Psaní Nekonečna mě normálně, jako, vzdělává. Třeba jsem zjistila, že hakysák se fakt píše prostě hakysák (i když Google mi to stále podtrhává) a ne s c, ale fakt takhle počeštěně. Přijde mi to divné. Ale prodává se to normálně pod tímhle názvem, tak fajn, no. (Teď doufám, že všichni víte, co to je.) (Jinak jsem v háji.)

Okay, popojedem.

Je to krátké. Je to poloviční, než bývají normální kapitoly a mám to napsané už strašně dlouho (aspoň mi to tak přijde, ve skutečnosti nemám zdání, jak přesně dlouho, haha) ale ten konec prostě... ta kapitola musí končit tam. To jinak nejde. Pardon.

A já jdu spát.