32. kapitola

Oh, well. Pardon. Poslední dobou píšu víc v angličtině; nejsem si jistá, nakolik by to sem patřilo. Na druhou stranu, skutečně píšu - víc než kdy dřív - a je to dobrý pocit.

To já jen tak.

Happy Valentine, I guess.

31. kapitola

30. kapitola

Kéž bych tak ještě něco věděla.

29. kapitola

Sakra,
ta povídka je kapitolu od kapitoly nesnesitelnější a nesnesitelnější.

28. kapitola

Cítím povinnost se za tuhle kapitolu omluvit. Já jen, že Nekonečno nebylo dost dlouho, ale můj laptop si se mnou rád hraje a já ji tak psala natřikrát. Plus jsem... jaksi... omylem... napsala její konec dřív než prostředek a pak... víte? Tahle kapitola, to by mohl být konec celé povídky. To je konec příběhu. To říká všechno. A já sama bych asi nepotřebovala víc.
Takže...
Myslím, že budu psát dál. Jen to asi bude vypadat trochu jinak (ale vy si toho nejspíš nevšimnete).

27. kapitola

26. kapitola

Sama sobě se hystericky směju.

25. kapitola

Čtvrt sta a mně to přijde jako čtvrt století.

24. kapitola

Nechce se mi věřit, že už tohle píšu tak dlouho, že mám dokonce tradici každoročního zveřejňování na Hugův svátek.
(A jisté narozeniny.)

23. kapitola

Artie? Omlouvám se. Ale mám to tady. Finally.

22. kapitola

Tralala, Hif zase píše. Místo toho, aby dělala referát. Nebo se učila. Nebo si aspoň dopsala sešit. #HysterickýSmích. (Máme děsnej swag.)
Chybělo mi to.

21. kapitola

Trochu jsem se zakřikla *hysterický smích*
Ale ne. Analýza pomáhá. Asi. Trochu. Občas.
Extrémně krátká kapitola, ale mám ji a konečně můžu jít dál, protože jsem za tím! A jdu to oslavit spánkem...
Čtyři ráno jsou zvláštní doba.

20. kapitola

Myslím, že kapitolu jen o 745 slovech jsme ještě neměli. (Na druhou stranu jsem ještě nenapsala celou kapitolu v jeden den, vyjma prologu.) Měla bych se stydět, zvlášť, když je to jubilejní dvacátá, na druhou stranu můžeme slavit aspoň to, že se tahle dá číst bez toho, aby měl čtenář (chce se mi napsat velké Č. Sakra už.) chuť posnídat vlastní střeva. A o snídani vlastně tak docela půjde.
Jinak za dnešní kapitolu můžete poděkovat Angel, kterou miluju. Ahoj, babe.

19. kapitola

Tak jo. Nějak.. nemám moc co říct, k Nekonečnu nikdy ne. Snad jen, že doufám, že se vám dnešní kapitola bude líbit. I když vím, že nebude.

18. kapitola

Může mi někdo vysvětlit, proč mám dnes tak vysokou návštěvnost o.O
Nah. Včera se mi jaksi podařilo usnout v sedm hodin na matraci (která mi v pokoji slouží místo gauče) a tak jsem se vzbudila v půl šesté ráno... dost divný pocit, mám dojem, že už musí být aspoň devět večer a přitom ještě ani nebyly dvě... o.O
Každopádně. Helča začala číst Nekonečno a napsala mi komentář a každý pisálek moc dobře ví, jak potěší každý nový komentář, potažmo dokonce nový čtenář, že? ^^ Takže tu máme další kapitolu. (Mám ji napsanou už dva dny, ale víte jak... too lazy to even just post it.)

17. kapitola

Tak, už pár týdnů jsme tu neměli Nekonečno, že? Čas to napravit, hm, hm. Konečně se začínám dostávat do fáze, kdy aspoň trochu chápu směr, kterým se to ubírá, yay! (Po 17ti kapitolách? To fakt brzo, Hif...) (Navíc, nebojte, ono mě to zase brzo přejde.)

Každopádně, minule jsme skončili ve vážně dost podivné náladě a stále v ní pokračujem.

16. kapitola

Hii, guys!
It's 3AM and I don't give a shit. Vůbec nevím, co bych vám tadyhle do toho předkecu napsala, protože jsem tak nějak ráda, že vůbec ještě funguju. Podle čehož taky dnešní kapitola Nekonečna vypadá. (No dobře, ona je tak nějak sama celá... divná... kvůli tomu tématu. Iane, Hugo je divný! Co bych chtěla?)
Anyone wanna a muffin? ^^ Dostala jsem plech od brášky~
Love ya.

15. kapitola

Já vím, že jste mě tu rozhodně nečekali už po dvou dnech od zveřejnění posledního článku. (Takže si na to ani moc nezvykejte :D) Jenže dneska je speciální den. Dnes má narozeniny má milovaná Maiko, ta, která mě snáší už *počítá na prstech* pátým rokem, ačkoli se to zdá být neskutečné, ta, která se mnou strávila den v Dvorské Zoo a pořídila mi tam úžasnou žabičku, ta, která... mohla bych tu mluvit ještě dlouho. Protože Mai je Inspirace. Protože Mai je chodící a skutečně živoucně žijící Život.
Děkuju, honey.
Dnešní Nekonečno je pro tebe.

14. kapitola

Nah. Vy víte, že i když jsem se tu tak dlouho neobjevila, pořád vás miluju, že? Poslední dobou je všechno dost hektické a hlavně únavné, ale... *dramatické odmlčení* VIDĚLA JSEM JOLLY!
Každopádně. Po dosti důležité kapitole 13. vám přináším ne-už-tak-důležitou 14. kapitolu Nekonečna. A zjistila jsem, že jsem prostě popsala touhle povídkou 22 stran ve Wordu... a ještě neuběhlo ani 24 hodin. No není to úžasné? *skeptický pohled*
Jinak, nemám tohodle Huga ráda. (Někdo si možná všiml, že k němu mám téměř v každé kapitole jiný vztah. Kdo pochopil proč, je jen kousek od toho pochopit celou povídku! To jen tak říkám...)
Inu, popojedem.

13. kapitola

HEY, BABIES.
Po nechtějtevědětjakstaršnědlouhé době je tu kapitola Nekonečna. Protože jsou tu lidé, co už na ni čekají, nebudu vás zdržovat se svými řečmi (předkecy stejně nikdo nečte, haha). Jenom řeknu, že mi ta pauza dost pomohla, že už mám konečně vymyšlený nějaký DĚJ třeba i *hysterický smích* a že vás miluju.

Ale pojďme se už vydat do Hugovy mysli. Dnes se dozvíme něco zajímavého, a dokonce i důležitého...