Občas se s Jolly jen tak sťukneme a tentokrát z toho vznikla taková drobná roztomilost.
°°°
Jít po vršku stěny, co slouží jako
plot. Cítit všude na těle studené kapky deště. Vdechovat
chladivý vzduch a vydechovat obláčky páry. Třást se zimou.
Dojít až nakonec a pak... skočit. A
dopadnout ladně mezi napadané listí. Lehnout si do těch barev a s
úsměvem se zadívat na nebe. Sledovat plující mraky úžasných
tvarů a pozorovat tu nádhernou barvu mezi nimi.
Země je pohodlná a krásně voní, je
pěkné se v ní uvelebit a jen se dívat nahoru. Ptáci ještě
občas zpívají a sem tam se mihnou oblohou, slyším téct vodu a
myslím na tebe. Protože jsi všude. Vidím tě, když zavřu oči,
a slyším tvůj hlas, když je ticho.
Kdyby mělo nebe barvu čokolády,
ztratila bych se v něm docela.
Nádhera :-)
OdpovědětVymazatvladous
Umm, děkuju za oba rozkošné komentáře ^^
OdpovědětVymazatTo je moc hezké :).
OdpovědětVymazat'kujem ^^
Vymazat